Přírodní materiály jsou ve stavebnictví velice oblíbené. Jsou velice vhodné do interiéru i exteriéru a působí opravdu krásným, stylovým i elegantním dojmem. S takzvaným přírodním bydlením se setkáme především u dřevostaveb nebo ekostaveb, ale i nájemník v panelovém domě jistě nepohrdne kouskem přírody. Abychom se doma cítili příjemně, obklopujeme se krásnými kusy nábytku nebo interiérovými doplňky. Málokdy si však uvědomíme, že to, co dělá pokojík útulným, je především obyčejná omítka.
Mezi nejoblíbenější přírodní materiály používané ve stavebnictví patří:
Pokud se pustíme do rekonstrukce nebo novostavby, očekáváme od použitých materiálů jen ty nejlepší vlastnosti, které budou regulovat mikroklima našeho domu. Omítka by měla odolávat mechanickému poškození, vlhkosti, plísním a hnilobě. Nadměrná vlhkost a s tím související množení plísní se negativně podepisuje na našem zdraví. V neposlední řadě klademe důraz na kvalitní tepelně izolační vlastnosti použitých materiálů.
Přírodní omítku je vhodné nanášet na tyto povrchy:
Existují povrchy, na kterých nám přírodní omítka nadělá více škody než užitku. Přírodní omítku bychom neměli nanášet na tyto typy povrchů:
Hliněná omítka přináší pocit bezprostřední sounáležitosti s přírodou. Povrch ošetřený tímto typem omítky efektivně filtruje prach, absorbuje škodlivé látky, reguluje teplotu a vhlkost. Vytvořit hliněnou omítku zvládneme i svépomocí nebo můžeme využít předem připraveným sypkých směsí.
Jak připravit stavbu před aplikací hliněné omítky?
Jak nanášet hliněnou omítku? Pracovní postup se neliší od klasických vápenocementových omítek a zvládne to i naprostý laik i šikovný český kutil.
Dle podkladového materiálu, na který omítku nanášíme, můžeme použít i takzvaný hliněný špric. Ten vytovříme smícháním jílu s pískem v poměru 1:2 (3) a naředíme vodou. Omítat můžeme ruční omítačkou nebo zednickou lžící. Při tomto postupu je třeba počítat s větším znečištění okolí.
Tisk 
PDF