Menu
Úvod  ›   › 

Postup při omítání zdí klasickou vápeno-cementovou maltou

  

Omítnutím dodáme stavební konstrukci závěrečnou povrchovou úpravu, která ji spolehlivě ochrání před nepříznivými fyzikálními i mechanickými vlivy. Zlepší její tepelné a zvukoizolační vlastnosti a v neposlední řadě i zvýší estetické působení na okolní prostředí.

Proces omítání se většinou skládá z několika postupně nanášených vrstev malty, tvořených směsí vody, písku a pojiva (hašeného vápna, cementu, sádry apod.).

Podle toho, v jakém množství a v jaké kvalitě tu kterou přísadu použijeme, získáme maltu určitých vlastností. S hrubým pískem drsnou a pórovitou, vhodnou do technických prostor. S pískem jemně přesívaným pak omítku štukovou, ideální na finální úpravy interiérů. Vápno dělá maltu mazlavější a lepivější, cement tvrdší a neprodyšnou. Sádra jemnější a ušlechtilou, ale i křehkou a citlivou na vlhko.

PŘÍPRAVA MALTOVÉ SMĚSI

V současné době je na trhu nepřeberné množství nejrůznějších typů hotových omítek v práškových směsích. A to jak klasických, tak speciálně zaměřených. Např. sanačních k ošetření vlhkého zdiva, nebo omítek termoizolačních, či tenkovrstvých stěrkových atd. Stačí dokonale smíchat s vodou.

Ale co když jsme jako zedník Merunka a "svou maltu si vždycky mícháme sami"? Anebo, co když hodláme omítat opravdu velké plochy a hotové směsi jsou pro nás ekonomicky neúnosné? Pak směle využijme některého z rozšířených základních receptů. Je jich přesně tolik, kolik je na světě zednických mistrů, kolik je druhů říčních písků, kolik způsobů hašení vápna.

Např. u vápeno-cementové malty se většinou pohybují kolem hodnot 100 - 120 kg hašeného vápna a 50 - 120 kg cementu na každý 1 m3 písku. Vše smícháno s přibližně 250 - 350 litry vody.

POSTUP OMÍTÁNÍ

Omítaný povrch si nejprve důkladně očistíme, vyrovnáme největší nerovnosti např. dozděním kouskem cihly a necháme úplně vytvrdnout.

Špric

Na hladké konstrukce z plynosilikátových a z přesných tvárnic můžeme před nanášením jádrové omítky provést přípravný nástřik, též tzv. špric. Je to tenká maximálně 5 mm vrstva velice řídké cementové malty, kterou naneseme (doslova nastříkáme) na zvlhčený podklad. Neuhlazujeme. Spíš naopak. Patřičná drsnost zaručí dobrou přilnavost dalších vrstev. Musí však dokonale proschnout, ideálně několik dní.

Armovací mřížky

Úseky, kde v budoucnu předpokládáme zvýšené rozměrové pnutí, např. místa, kde se napojují různé materiály (dřevo, kov), můžeme zcelit a zpevnit natažením armovací mřížky. Jedná se o sklovláknitou nebo kovovou (perlinka, rabicové pletivo) výztuhu, kterou ke zdi přichytíme vtlačením do tenké vrstvy jádrové omítky a následně zaomítáme.

JÁDROVÁ OMÍTKA

Neboli "jádro" je funkční podstatou každé omítky. To ona nese hlavní díl ochranné, izolační i nosné funkce této povrchové úpravy zdiva.

Mícháme ji zpravidla o něco hutnější. Nanášíme postupným nahazováním zednickou lžící na vydatně zvlhčený podklad v tloušťce kolem 20 mm. Pomocí ní můžeme vyrovnat drobné nerovnosti, nicméně její konečná tloušťka by neměla přesáhnout 50 mm, jinak může během schnutí popraskat. Postupujeme zdola nahoru. Povrch postupně nanášených vrstev vždy lehce zdrsníme, aby se lépe navázala vrstva následující. Nejsvrchnější vrstvu se nahrubo zahladíme.

Omítníky

V okamžiku, kdy máme omítat větší rovnou plochu a nejsme si jisti, že se nám podaří udržet rovina, pomáháme si tzv. omítníky. V asi metrových odstupech a v požadované tloušťce si na zeď naneseme tenké pásy jádrové omítky a za vlhka, např. pomocí dlouhé vodováhy, je srovnáme mezi sebou do roviny (svisle i vodorovně). Necháme plně zatvrdnout. Podobně nám můžou posloužit i dřevěné, nebo kovové lišty na šroubech. Pak už můžeme směle obvyklým způsobem takto vymezený prostor vyházet maltou a hranou rovné deskou podle omítníků srovnat do roviny.

Jádrovou omítku nemusíme nahazovat na stěnu ručně. Na trhu je k dispozici řada strojových omítačů, mechanických nebo připojitelných ke kompresoru, které dokážou práci výrazně usnadnit a především mnohonásobně urychlit.

ŠTUKOVÁ OMÍTKA

Na dokonale zaschlé a vytvrzené jádro, přibližně po dvou týdnech, můžeme začít nanášet finální omítku tzv. štuk. Mícháme jej o poznání řidší než omítku jádrovou. Pro interiéry použijeme písek co nejmenší zrnitosti. Pro exteriéry naopak můžeme experimentovat s pískem zrnitějším - pro větší plasticitu.

Nanášíme ji na stěnu přímo kovovým hladítkem a natahujeme v tenké maximálně 5 mm vrstvě. Dokonale zahladíme a po mírném zavadnutí ještě na mokro "doleštíme" filcem a molitanovou houbou.

Je to konečná povrchová úprava. To ona ponese veškerou zátěž pozornosti i každodenního provozu. Proto ji věnujme maximum péče.

Ohodnoťte tento článek:
Hodnocení: 5/5 (1 hlas)