Jak pracovat s omítníky?

Omítník

Omítník je systém tvořený nerezovými omítacími lištami, které jednoduše umístíme na zeď. Vyrábí se z PVC, ocele a dřeva. Omítníky snadno vymezíme požadovanou vrstvu omítky a připravíme plochu k omítání. Kovové a plastové druhy můžeme v omítce nechat, dřevěné však vyndáváme. Omítníky se dobře hodí jak na křivé, tak rovné zdi. Vyrábí se v různých šířkách. Vhodný druh si volíme podle tloušťky omítky.

Práce s omítníkem

Omítník se dá nainstalovat na zeď do jedné hodiny. V tomto čase to zvládne také úplný začátečník. Omítníky upevňujeme na nahozené omítkové terče. Nejdříve je však vyrovnáme podle vodováhy a olovnice. Omítkové terče umísťujeme svisle a vodorovně ve vzdálenosti 120 až 150 cm od sebe. Jejich ideální průměr by měl být 20 - 30 cm. Po nahození omítku strháváme latí, kterou pohybujeme v omítnících jak nahoru a dolů, tak střídavě také do stran. K tomuto účelu nám může posloužit jakékoliv prkno, ale vhodným řešením je rovněž hliníková vodováha nebo laťka. Ta se snáze čistí a nezanáší zbytky malty. Je také lehčí a nevytváří ve vrstvě omítky nerovnosti. Strženou omítku zatahujeme kovovým nebo dřevěným hladítkem. Po odebrání omítníků z čerstvé omítky opravíme vzniklé spáry. Pokud jsou hlubší, nahodí se a zatáhnou hladítkem. Používáme při tom obloukový pohyb. Máme - li někde ztížený přístup, pomůžeme si zednickou lžíci. Nejlépe se hodí masívní typy bez ostrých rohů.

Druhy omítníků

Omítníky lze rozdělit na dvě základní skupiny - pro vnitřní a vnější omítky. Nejčastěji se setkáváme s délkou mezi 2 a 3 metry. Největší skupinu na českém trhu tvoří ocelové omítníky, které jsou často pozinkovány. Vynikají především rychlou instalací. K dalšímu rozšířenému typu patří výrobky z PVC. V případě dřevěných omítníků se na jejich výrobu používá nejčastěji borovice nebo smrk.