Co je omítka se schopností regulovat vlhkost?

Omítka regulující vlhkost patří k moderním stavebním prvkům. K čemu přesně slouží a jak se používá?

Co je omítka regulující vlhkost a jaké přednosti má

Tento typ omítky dokáže regulovat vlhkost, a to v zásadě jakoukoli, která na fasádě ulpí, typicky to bývá například vlivem deště. Kondenzaci vody může rovněž způsobovat ochlazování vnějšího souvrství zateplovacích systémů. Po namočení jednoduše plocha rychleji vyschne, vlhkost se totiž dostane na povrch omítky, kde se může odpařit.

Hlavním důvodem jejího použití je tudíž především to, abychom zamezili rozvoji plísní nebo růstu řas, které ohrožují životnost fasády, jsou nebezpečné našemu zdraví a jejich odstranění bývá finančně náročné. I když jsou omítky regulující vlhkost v konečném důsledku dražší, stále se jejich pořízení oproti náročné renovaci fasády vyplatí.

Díky použití této speciální úpravy tak řasy ani plísně nenajdou prostředí vhodné ke svému růstu, protože omítka dokáže zachovat přirozený vodní režim povrchu. Nemusíme proto používat biocidní přípravky, které se jednak vymývají, a tím mohou do okolního prostředí uvolňovat škodlivé látky, a navíc díky tomu, že se deštěm postupně v podstatě „splachují“, poskytují pouze krátkodobou ochranu. Současně fasádu chráníme před nepříznivými povětrnostními vlivy.

Určena je tato omítka v prvé řadě pro venkovní použití. Důležitou funkcí z tohoto hlediska pak samozřejmě je i zachování původního vzhledu, který si budova díky ošetření udrží po skutečně dlouhou dobu. Abychom aplikací neporušili ani zamýšlený architektonický ráz, existují omítky v poměrně různorodém barevném spektru. Může se používat na fasádu tradiční i zateplenou, přičemž výrobce garantuje neměnnou funkčnost po celou dobu její životnosti.

Způsoby použití omítky

Před samotnou aplikací omítky je nutné podklad připravit penetrací. Vždy je vhodné se řídit konkrétním doporučením výrobce, zpravidla totiž garantují, že jejich produkty mají na sebe návaznou strukturu. Kombinováním jiných výrobků proto nemusí být dosaženo žádoucího výsledku. Práce s omítkou je jinak velmi snadná a postup nanášení se v zásadě neliší od těch běžných.

Nedoporučuje se aplikovat omítku v exteriéru v případě příliš nízkých teplot, tedy typicky na přelomu podzimu a zimy. Platí, že nižší teploty a vysoká vlhkost vzduchu způsobí prodloužení doby schnutí. To pak může trvat i několik dní. Zvyšuje se tím současně i riziko poškození omítky.

Omítku lze používat v závislosti na konkrétním typu také v interiéru. Zde řeší nejen problematiku vlhkého podkladu, ale dokáže efektivně plnit funkci dodatečné tepelné izolace. Může se používat například ve sklepě, ale i v obytných prostorách, kde má opět trvalý účinek.

Také zde je možné vytvářet různými technikami aplikace na povrchu zdí dekorativní efekt. Podklad by měl být vždy dokonale hladký a čistý. K dostatečnému krytí by měly stačit nejvýše dvě vrstvy, opět je vhodné dodržovat pracovní postup uvedený přímo na výrobku. Dokonale suchá by měla omítka být po maximálně zhruba 12 hodinách.

Hliněné omítky

Omítky pohlcující vlhkost nejsou, jak by se mohlo na první pohled zdát, naprostou technologickou novinkou. Již naši předkové objevili v tomto směru velmi příznivé vlastnosti veskrze přírodního materiálu – hlíny. Hliněné omítky sice stále nepatří k úplně typickým prvkům našich moderních domovů a vyznávají je spíše zastánci alternativního způsobu bydlení, ale zvolna tento tradiční materiál začínají objevovat opět i současní stavitelé.

Klíčovou výhodou hliněné omítky je právě schopnost pohlcovat vlhkost. Řada majitelů nemovitosti je rovněž zaujata jejím přirozeným vzhledem. Nevýhodou je však poměrně nízká povrchová pevnost oproti omítkám vápenným nebo vápenocementovým. Proto je na místě dbát na správný technologický postup při jejím nanášení, jinak se vystavujeme riziku, že se povrch začne drolit.