Omítky

Při realizaci výstavby se dojde do určitého bodu, kdy se začnou nanášet a tvořit omítky. Zpravidla prvně vnitřní a prakticky až skoro nakonec omítky vnější, fasáda. Pokud už chcete vstoupit do této fáze stavby, je nutné mít dokončené veškeré rozvody a instalace. Mít vyzděné všechny niky, sloupy, příčky a předěly místností.

Do hotových krycích vrstev, což prakticky omítka představuje, je velká škoda zasahovat a poté napravovat škody. Mohou se vytvořit mapy, nevzhledné spáry, bubliny. Povrch může praskat a nemusí být už kompaktní, tak jako tomu bylo na začátku zhotovení této ochranné vrstvy.

Omítky zakrývají nerovnosti, veškeré zásahy a záseky do stěny. Zakrývají instalace, kabely, potrubí a i výškové přechody. Vytvoří rovný, hladký povrch, který se nadále upravuje. Lze jej natřít, namalovat, položit obklad nebo třeba nalepit tapety.

Dělení omítek je jednoduché. Máme vnitřní a vnější. Každý typ potřebuje jiné složení, musí obstát v jiných podmínkách a jsou na ně kladeny jiné nároky.

Vnitřní omítky

Odjakživa bylo nanášení omítek velmi pracné a náročné. Je potřeba určitého cviku. Zvláště v omítání stropů. Pokrýt veškeré povrchy je práce na několik dní. Dnes už však lze výstavbu urychlit a zjednodušit.

Lze si domluvit strojní nanesení. Je zde vyšší cena za zpracování, na druhou stranu ušetříte čas. Nanesení strojem je také přesnější, co se týká tloušťky vrstvy. Avšak i stroj má své limity a lze tak nahodit pouze svislé konstrukce. Stropy se musí po staru, ručně. Zde je pak zapotřebí, ve většině případů, postavit lešení. To postavíme dle výšky zedníka, respektive zhotovitele. Lešení se staví tak vysoko, aby se mezi hlavu a strop vlezla zaťatá pěst. Aspoň to tvrdí zedníci na základě praxe.

Je třeba říci, že vnitřní omítky tvoří hrubá a jemná vrstva (štuk). Kdysi se pod hrubou vrstvu nanášel ještě tzv. „cementový špric“, postřik zajišťující její lepší přilnavost na zeď. Dnes už je tento postup vynechán a na cihlu se aplikuje upravená hrubá omítka. Navíc dnes se dá koupit již připravená směs, která se pouze rozmíchá s vodou do požadované tuhosti. Řidší je lepší než hrubší. Laik by to namíchal přesně naopak v domnění, že to tak bude lépe držet. Je však pravdou, že tekutější hmota je tvárnější.

Druhy vnitřních omítek dle materiálu:

• Vápenné – běžné použití, rodinné domy, byty
• Vápenocementové – používá se do vlhkých prostorů, jako jsou třeba sklepy
• Cementové – sklepy, místa se zvýšenou zátěží
• Vápenosádrové – reprezentativní místnosti, banky
• Sádrové – lukrativní prostředí, galerie, honosné vily
• Speciální – s přídavnou látkou např. ohnivzdorné

Omítky dále různě upravujeme. Jejich povrch tak může být hladký, drsný, uhlazený, jemný, ozdobný, leštěný, škrábaný, stříkaný, broušený apod.

Při nanášení omítky je nutné dodržet nejen technologický postup, ale i okolní teplotu. Ta se má držet mezi 5°- 25°C. Jen tak bude schnout jak má a nebudou se tvořit praskliny.

Před nanesením hrubé omítky je důležité připravit podklad. Rohy se opatří lištami, místa jako ostění a všechny další, kde je předpoklad k praskání omítky opatříme perlinkou. Zkontrolujeme celkový stav zdiva.

Nejprve omítneme stropy a poté stěny. Srovnáme tloušťku na celé ploše a uhladíme hladítkem. Necháme vytvrdnout. Většinou je to něco kolem dvou týdnů. Poté je čas nanést štuk. Jedná se o hladkou zpravidla vápennou omítku. Nanáší se kovovými hladítky v tenké tloušťce a ve dvou vrstvách. Po zavadnutí se tzv. „točí“ pěnovými hladítky s dostatkem vody. Tím se docílí dokonale hladkého povrchu bez stopy tahů nanášení.

Vnější omítky

Chrání obvodové zdivo před povětrnostními vlivy. Zajišťuje tepelnou a zvukovou izolaci a také dolaďuje estetický vzhled budovy. Svým způsobem jsou srovnatelné s omítkami vnitřními. Avšak štuk obsahuje více silikonu, silikátu a jiných přídavných materiálů. I zde je však nutné dodržet technologický postup a mít perfektně připravený podklad.

Při výběru je nutné nezapomenout na to, na jaký podklad ji budeme nanášet. A dle toho volit druh. Je rozdíl, zda budeme nanášet přímo na zdivo, beton nebo zateplovací systém domu.

Před nanesením omítky je nutné mít dokončené osazení všech háků od odpadních trubek, musí být již zhotovené balkony, lodžie a veškeré stavební práce. Omítka je finální část stavby.

V dnešní době jsou již paropropustné tzn., že zdivo i nadále může „dýchat“.

Fasádu lze zhotovit hladkou, drsnou, strukturovanou, s kamínky a s dalšími vylepšeními, jako je např. sanace.