Jak na realizaci chodníčků k pergolám?

Pergola bývá nejhezčím koutem zahrady a obydlí zároveň, tvoří spolu kompaktní celek. Pobytem v nich si zpříjemňujeme a prodlužujeme letní sezónu. Měla by citlivě navazovat na dům a umožňovat přímý kontakt se zahradou. Přístup řešíme po zpevněných cestičkách a chodnících.

Pergola by samozřejmě měla zapadat do celkové koncepce zahrady, poskytovat dostatek přímého slunečního světla v chladnějších částech dnech i stínu, chránícího před poledním žárem.

Nejčastěji situujeme pergoly směrem k jihu. Občasným způsobem řešení návaznosti obou prostorů (zahradního s interiérem domu) bývá jeho ponoření pod úroveň terénu, zpravidla 50 až 100 cm. K pergole tak sestupujeme po několika schodech.

Bez cestiček, pěšinek a zpevněných ploch se v zahradách neobejdeme, snažíme se však jejich množství nepřehnat, aby se zbytečně netříštila plocha zahrady a nesnižoval se celkový estetický dojem. Mělo by jich jen tolik, aby zpřístupňovaly nejhezčí místa nebo sloužily k nejnutnějším účelům. Dvojnásobně to platí v malých zahrádkách.

Celková úprava chodníků by rovněž měla odpovídat stylu zahrady, tvořit ladný celek.

Autor: Azeem

Realizace zpevněných ploch je náročná na provedení. Používáme v zásadě dvojí materiál:

Přírodní

• kámen (žula, kvarcit – křemenec, porfyr, břidlice, pískovec, čedič, mramor)

Není to zboží hromadné výroby, každý kámen je jiný, je nutné je roztřídit, měl by mít minimální tloušťku 3 cm, povrch může být broušený, otryskaný nebo štípaný. Velmi používaný kámen je ve formě oblázků, kačírek. Kámen klademe do pískového lože (stejně jako u dlaždic níže). Nejvhodnějším kamenem je ten, který se odlupuje v plátech. Nedoporučuje se příliš zvětraný, ten se vlivem vody a mrazu velmi rychle rozpadá. Efektní chodníčky získáme kombinací dlaždic a plošek z říčních oblázků. Při použití různých velikostí kamenů řezaných z pískovce nebo travertinu, se mohou větší spáry zaplnit hlínou a osázet skalničkami, snášejícími pošlapání. Takové chodníčky vypadají zvlášť působivě.

• písek různých barev a struktur, říční, těžený z pískoven
• cihly ostře pálené, impregnované ,plné, lícové („klinkery“)

Cihly klademe na pevný základ s 3 – 5 cm vrstvou prosátého písku nebo do směsi jemného štěrku a vápenné malty. Mezi cihlami necháváme 1 cm styčných spár, které zaléváme nastavovanou maltou nebo zasypáváme jen pískem. Sestavují se v řadách nebo kruzích či jiných kombinacích. Můžeme volit i barevné kompozice, dle osobního vkusu.

• dlaždice (velký výběr tvarů, barev, velikostí, s různými povrchy)

nejčastějším výběrem jsou čtvercové, klademe je do pískového lože vysokého 8 - 10 cm, vynecháme spáry mezi jednotlivými dlaždicemi (1 – 2 cm). Můžeme je zalít řídkou betonovou kaší téměř až po horní okraj. Je to vhodné zvláště na velmi frekventovaných úsecích. Povrch dlažby nakonec zasypeme jemným pískem a pokropíme, aby písek dobře slehl. Zvlášť efektní jsou jednotlivé dlaždice usazené přímo do trávníku jako šlapáky.

• mlat

Způsob budování je obdobný jako u pískovaných cest, mají méně nápadný vzhled. Vrchní vrstvu tvoří nezaplevelené soudržné zeminy a jemné kamenné drti (max. 50 %), důležité pro dobrou propustnost vody. Směs promícháme a ukládáme do terénu do hloubky 15 cm lože.

Důkladně upěchujeme. Podkladní vrstvu tvoří 5 – 8 cm droboučkého štěrku. Na něj přijde vrstva jemnějšího štěrku (3 cm). Krycí vrstvou je jemně drcená kamenná hmota. Povrch upravený touto metodou je i po dešti ihned schůdný a snáší i vysokou frekvenci. Další jeho předností je snadná údržba a různé úpravy.

Chodník z dřevěných pražců. Autor: terimakasih

Umělý

• beton (někteří výrobci řadí beton mezi přírodní materiály)
• plast

Pokud je to možné, vyhneme se přímým cestičkám, působí jednotvárně. Nechme se inspirovat přírodou, jejími ladnými křivkami, elegantními oblouky. Je to sice pracnější, ale při zapojení fantazie, vznikají naprosto unikátní chodníčky, lákající k procházce i obdivu.

Udělejme z nouze ctnost, klínovité plochy vzniklé v zakřiveních, vydláždíme malými kostkami z přírodního kamene. V kombinaci s velkými dlaždicemi působí příjemným dojmem.

Typy cest:

• Přístupové cesty k domu jsou nejširší, koncipují se tak, aby vedle sebe mohly jít dvě osoby, tedy 120 až 150 cm.

• Obvodové cesty bývají široké 100 až 120 cm

• Postranní pěšinky mohou být široké 60 cm. Užší už ruší vzhled zahrady, proto se nedoporučují. Pokud musíme řešit přístup do úzké části, volíme raději betonové nebo kamenné dlaždice pro šlapáky.

• Anglická, nepravidelná dlažba, realizace vyžaduje více zkušeností, používá přírodní materiál , střídáním větší i menší nepravidelnosti prvků v nerušené ploše trávníku upoutává pozornost, působí rytmicky

Nejsnáze se upravují plochy pro cestičky ze šlapáků, ostatní typy chodníků může zvládnout i šikovný kutil, ale jako vždy, i tady platí, že na odbornou práci má být odborník, aby výsledek potěšil a ne rozplakal. Pomoc při pokládce i odborné rady může poskytnout prodejce a především specializované firmy.