Plexisklo, chemicky polymethylmethakrylát (zkratkou PMMA), je syntetický polymer, tedy bezbarvá průhledná amorfní hmota. Jinak se také nazývá akrylátové (organické) sklo. Toto jméno získal díky svým optickým vlastnostem, které se sklu podobají. Tvrdé čiré desky či bloky se vyrábějí z methylesterů kyseliny methakrylové.
Plexisklo vyvinuli vědci v laboratořích německé společnosti Röhm and Haas v Darmstadtu již v roce 1928, ale na trh bylo poprvé uvedeno až v roce 1933. Velmi rychle si nový materiál díky jeho výborným vlastnostem oblíbili hlavně architekti a konstruktéři. Získala je jeho pevnost, vysoká odolnost, lehkost a také to, že bylo průsvitné. Plexisklo se pak rychle rozšířilo do celého světa.
Mezi klady plexiskla patří hlavně:
Nevýhodou plexiskla je hořlavost (teplota samovznícení je 400 až 465 °C) a také nízká odolnost proti prasklinám při nárazu. Křehkost se dá potlačit smísením nebo roubovací polymerací s polybutadiénem nebo jinými elastomery, ale za cenu ztráty průzračnosti. Takto upravený PMMA je mléčně zakalený.
Základní materiál pro plexisklo se vyrábí ve formě granulátu, který se dále zpracovává termoplasticky. Teplota skelného přechodu je u PMMA 106 °C a dokonce až 115 °C pro odlévané polotovary. Nemodifikovaný PMMA je čirý, ale lze ho jak tónovat bez ztráty průhlednosti, tak barvit krycími barvami. Plexisklo lze také potisknout či pokovovat. Plexisklo se dodává jako desky, bloky, tyče, trubky a další tvary dle přání odběratele.
Plexisklo našlo uplatnění v řadě oborů:
Tisk 
PDF