Jak zvýšit tvrdost povrchu dřeva?

Chemicky se dřevo skládá z

• 49 % celulózy
• 24 % hemicelulózy
• 24 % ligninu
• a zhruba 2 – 3 % pryskyřice, tuků, tříslovin, vosků a dalších organických a anorganických látek.
• Samozřejmou součástí dřeva je i voda.

Dřevo patří mezi obnovitelné zdroje surovin pro stavebnictví, nábytkářství, výrobu hudebních nástrojů, strojírenství i výrobu energie.

Celulóza - buničina je hlavní součástí rostlin, nerozpouští se ve vodě ani v organických rozpouštědlech, ani v mírných chemických činidlech.

Hemicelulóza – složka celulózy, tvoří tmelící vrstvu mezi celulózovými makromolekulami, je nestálá, dá se extrahovat a váže se na ni lignin.

Lignin – směs aromatických polymerů, zodpovědných za dřevnatění buněčných stěn dřevní hmoty, dodává dřevu pevnost a výhřevnost (rozkládá se už při teplotě 140 °C), usnadňuje transport vody, je prvním obranným valem proti škůdcům, absorbuje světlo.

Voda a ostatní sloučeniny - v dřevní hmotě zastoupené v závislosti na druhu dřeva, ročním období a stupni sesychání.

Základní rozlišení dřeva

• podle druhu (jehličnany, listnaté stromy), objemové hmotnosti a tvrdosti, tedy snadnosti opracování.

Měkké dřevo rychle rostoucích stromů bývá méně husté a lehčí (většinou jehličnany), snadněji se opracovává, má menší výhřevnost a kratší dobu spalování. Bývá levnější a snáze dostupné.

Tvrdé dřevo (především listnáčů) se vyznačuje pomalejším růstem, hustší strukturou, větší objemovou hmotností, méně snadno podléhá hnilobě, hůře se opracovává, jeho výhřevnost je vyšší, stejně jako doba hoření. Čím tvrdší dřevo, tím větší trvanlivost i cena.

Pro snadnější opracování je vhodnější měkké dřevo jehličnanů a některých listnáčů, jako je lípa, bříza, vrba a osika. Nejběžněji používaným dřevem je dřevo smrkové.

Měkkému dřevu umíme dodat povrchovou tvrdost impregnací:

• tlakem – při rozdílu tlaku a podtlaku v okolí dřeva a dřevu samotném se ochranný prostředek natlačí do struktury dřeva, čímž získá znatelné prodloužení životnosti, ochranu proti dřevokazným prvkům a rozmarům počasí.

• ochranným nátěrem:

• lakem

⇨ roztok filmotvorných látek v rozpouštědlech nanášených v tekutém stavu, bezbarvý nebo s obsahem pigmentu

⇨ s včelím voskem a přírodními oleji: výhodou je hloubková penetrace a dlouhodobá ochrana, nevýhodou žloutnutí

⇨ na bázi polyuretanu a alkydové pryskyřice v gelové formě: výhodou je maximální odolnost a velice efektní vzhled. Nevýhodou je nutnost zachovávání bezpečnosti při práci, výpary, hořlavost

• lazurou

⇨ pružné a prodyšné

⇨ odolávají UV záření i vlivům počasí

⇨ oproti laku, který tvoří jakýsi ochranný obal, se lazura do dřeva hluboce vpíjí, přičemž zachovává kresbu dřeva (tenkovrstvá, olejová)

⇨ tenkovrstvá i silnovrstvá

• voskem

⇨ tradiční včelí vosk je velmi starým prostředkem, rozpouští se v terpentýnu. Nevýhodou je jeho malá otěruvzdornost, výhodou hluboké pronikání vosku do struktury dřeva. Proto se přidává fermež, kopálová pryskyřice nebo šelak (přírodní živice z výměšků červce lakového.)

• olejem (přírodní i syntetický)

⇨ přírodních olejů je celá řada – lněný, konopný, parafínový, tungový, ricinový, balzamový, fermež (tepelně upravený lněný olej), tvrdovoskový, teakový atd.

• barvami

⇨ syntetické i ve vodě rozpustné, pro exteriér i interiér, v různých cenových relacích i kvalitě

• napouštěním

• proti hnilobě a hmyzím škůdcům (Lignofix, Bochemit, Herbol, Bondex) - prodloužení životnosti + ochranný nátěr

• tmelením

• brousitelné různobarevné tmely na bázi syntetických pryskyřic

• tmelem se vyplňují drobné praskliny a vyrovnávají nerovnosti povrchu

• vytvrzený povrch se přebrousí a ošetří ochranným nátěrem

• vysušením

• pro exteriér je vhodná vlhkost dřeva kolem 20 %, není nutné sušit uměle

• pro interiér je optimální vlhkost pod 15 % , nejlépe 8 – 10 %, nutno sušit v sušárně

Chceme-li pracovat s dřevem, musíme nejprve poznat jeho základní vlastnosti. V celé dřevařské a stavitelské činnosti sledujeme především jeho technické kvality: pevnost, pružnost, kresbu, barvu, vůni, lesk, štípatelnost, hustotu.

Čím je stavba dřeva pravidelnější, s menším počtem kazů, čím je vlákno rovnější a objemová hmotnost suchého dřeva vyšší, tím je jeho pevnost větší.

Životnost dřeva při správném ošetření může být až 1200 let – u dubu, a to dokonce když leží ve vodě. Vždy však bude záležet na podmínkách, ve kterých strom vyrostl a na prostředí, kde je dřevo uložené.

Přestože je dřevo hořlavý materiál, dokáže vzdorovat požáru lépe než ocel (trámy a dřevo silných profilů). Tuto vlastnost můžeme ještě zvýšit použitím impregnačních prostředků jako jsou nátěry vodním sklem nebo roztokem modré skalice.

Dřevo je nadčasový materiál, bez kterého se neobejdeme.