Dřevo je přírodní materiál, který se velmi často využívá právě ve stavebnictví. Díky svým vlastnostem může plnit různé funkce. Ať se jedná o funkci statickou, kdy přenáší zatížení nebo architektonickou či dokonce tepelně izolační nebo rezonanční. V následujících několika odstavcích si přiblížíme několik nejvýznamnějších vlastností dřeva.
Existuje velké množství různych druhů dřevin. Ať už se jedná o dřeviny jehličnaté (smrk, jedle, borovice, modřín..) nebo listnaté (dub, jasan, ořešák..) případně exotické, každý kus má jedinečnou strukturu a vlastnosti.
Obsah tohoto článku:
Má velký význam pro zpracování. Udává se v procentech. V dřevě existuje i po pokácení stromů. Existuje buď voda volná (kapilární), vázaná (inhibiční) nebo molekulární (chemicky vázaná). Volná voda je uložena v mezi-buněčném a buněčném prostoru.Vázaná vod je vsáklá do buněčných stěn a molekulární voda patří do chemické struktury dřevních vláken.
Dřevo má velmi různorodou struktůru, ale s vodou není moc velký kamarád (Autor Andy Price CC)
Určuje izolační a akumulační schopnost pro posouzení tepelných vlastností dřeva. Čím větší je pórovitost a objemová hmotnost dřeva, tím je také vyšší tepelná vodivost.Taktéž vlhké dřevo má vyšší tepelnou vodivost než suché dřevo. Dřevo se využívá i jako tepelný izolátor.
Je hmotnost 1 m3 dřeva při určité vlhkosti. Označuje se jako kg/m3 s vlhkostí v %. Největší objemovou hmotnost má čerstvé pokácené dřevo. Průměrná objemová hmotnost smrku při 15% vlhkosti je 500 kg/m3, buku 720 kg /m3, borovice 600 kg/m3 , balzy 140 kg/m3 .
Nebo-li rezonanční schopnost dřeva je charakterizována rychlostí šíření zvuku, která je ve dřevě mnohem vyšší než ve vzduchu. Závisí na druhu a jakosti a směru dřevních vláken. Ozvučné rezonanční dřevo se vytváří ve stromech starších 80 let, které roste převážně v horských oblastech.
Dřevo považujeme za polovodič díky vysokému odporu. Při zvyšování vlhkosti dochází k zmenšení odporu. Zmenšování odporu se projevuje velmi citelně pouze do bodu nasycení dřevních vláken. Dalším zvyšováním odpor rychle klesá.
Pevnost dřeva je významně závislá na soudržnosti molekul dřevní hmoty, anatomické stavbě dřeva a zdravotním stavu. Naopak tvrdost dřeva závisí na druhu dřeviny, obsahu libriformu, hustotě dřevních vláken a také na anatomické stavbě. Zejména zámořská dřeva se vyznačují neobyčejnou tvrdostí.
Pružnost se zvětšuje s hustotou a naopak snižuje s vlhkostí. Mezi pružné dřeva můžeme zařadit dub, jasan, smrk a modřín s dlouhými vlákny. Ohebnosti dřeva se využívá nejvíce u ohýbaného nábytku. Máčením ve vodě nebo pařením dřevo měkne. Díky tomu lze dřevo ohýbat i do malých poloměrů bez toho, aby se jeho vlákna porušili.
Tisk 
PDF