Když potřebujeme odstranit starý nátěr, můžete si vybrat z několika metod - můžete použít nějaký odstraňovač, starou vrstvu opálit, nebo ji obrousit. Každá z metod se hodí na jiný typ starého nátěru i na jiný materiál. Proto zejména u odstraňovačů čtěte bedlivě návod, abyste si dřevo neponičili nevhodným přípravkem.
Ne všechny odstraňovače se hodí na dřevo, vyhněte se hlavně všem s obsahem vosku. Při nákupu si nechte poradit, nebo alespoň vyzkoušejte přípravek na nějakém malém kousku dřeva. Odstraňovače se prodávají jako roztoky nebo gely a jejich aktivní složkou jsou rozpouštědla. Ta naleptají vrstvu nátěru, proniknout do něj tak, že nabobtná. S odstraňovači není vhodné pracovat na slunci nebo při vysokých teplotách, příliš vysoká teplota totiž snižuje účinnost odstraňovačů.
Vždy se striktně držte návodu na konkrétním přípravku, ale některé zásady platí obecně:
Nezapomínejte, že se jedná o chemické přípravky. Při práci s odstraňovači si chraňte ruce rukavicemi a oči ochrannými brýlemi nebo štítem.
Autor: geralt
Je to sice dřina, ale funguje to. Pokud máte původní nátěr s nižší přilnavostí, můžete ho obrousit. Použít můžete buď drátěný kartáč, smirkový či jiný brusný papír, ocelovou vlnu nebo škrabku. Pokud si vyberete brusný papír, použijte hrubší zrnění. Když brousíte větší plochu, snáze se vám bude s brusným papírem pracovat, když si jím obalíte kousek dřeva, nejlépe malý hranol. Vždy je dobré mít k dispozici velmi hrubý papír na základ, středně hrubý na menší plochy a na do čištění jemnější zrnění.
S papírem ale nezvládnete třeba reliéfní ozdoby na starších dveřích, nebo jiné složité tvary. Na ně se naopak skvěle hodí ocelová vlna. V rozích zase přijde ke slovu škrabka. Na složitě tvarované plochy (obklady) lze použít ocelovou vlnu, nebo ruční škrabku, která je výhodná hlavně pro odstraňování nátěrů z rohů.
Větší rovné plochy můžete použít také elektrickou brusku (kotoučovou, vibrační). Některé brusky se vyrábějí už s odsáváním brusného prachu, což je praktické. Pokud odsávání nemáte, nezapomeňte si chránit dýchací cesty maskou s protiprachovou vložkou, ruce rukavicemi a oči brýlemi. K vibračním bruskám se dají pořídit i různé nástavce na detaily, rohy a další hůře přístupná místa.
Při broušení, zejména při použití brusky ale musíte postupovat opatrně, abyste dřevo neponičili. Platí tady staré dobré pravidlo, že méně je někdy více.
Dobrým pomocníkem při odstraňování silných vrstev nátěrů je také horký vzduch, případně rovnou plamen. Použít můžete elektrickou horkovzdušnou pistoli, která je šetrnější než hořák. Jde u ní také lépe ovládat teplotu vzduchu. Ta se pohybuje od 180 do 650°C a díky tomu se naruší soudržnost nátěru. Pak ho lze snadno seškrábnou špachtlí, nebo škrabkou pro lakýrníky.
Když to umíte s ohněm, můžete starý nátěr opálit. Ale tato metoda se nehodí na všechno, třeba vyřezávané lišty na dveřích či starých skříních. Pozor také na kovové prvky, třeba kování, mohli byste je plamenem deformovat. K odstraňování nátěrů se používá buď plamen benzínové lampy, nebo plynového hořáku. Plamen si seřiďte tak, aby byl vysoký 4 až 8 cm. Pak se za jeho pomoci nahřívejte nátěr a ten buď změkne, nebo se naruší jako po použití horkovzdušné pistole, případně se přímo opálí. Změklý nátěr se musí okamžitě odstranit malířskou škrabkou. Pokud je nátěr spálený či seškvařený, můžete zbytky barvy zlikvidovat brusným papírem. Ať už použijete jakoukoli metodu, zbroušení jemnějším brusným papírem je vhodnou finální úpravou.
Musíte ale postupovat velmi opatrně, abyste nenarušili strukturu dřeva, nebo abyste nepoškodili okolí dřeva. To platí zejména u oken, ale na horkovzdušné pistole lze koupit i ochranné nástavce na skla, případně můžete skla zakrýt třeba překližkou. Pokud měl nátěr více vrstev, budete muset zřejmě také opalovat vícekrát.
I tady platí, že je nutné dodržovat bezpečnostní pravidla:
Odstranění barvy není nic neřešitelného, je to jen trochu pracnější a obvykle i dost špinavá práce. Ale nově natřený nábytek, dveře či okna vám dají na tu dřinu rychle zapomenout.
Tisk 
PDF