Jak zajistit hlínu proti sesuvu?

Půda je živitelkou obyvatel planety, přesto ji ignorujeme. Svůj zrak upínáme ke hvězdám, ne na něco tak všedního, jako je půda, po které kráčíme. Musíme se ale naučit ji nejen hospodárně využívat, ale především chránit.

Půdu tvoří rozpadající se horniny – zvětráváním a následnou erozí. Za pomocí slunce, vody, mrazu, větru, půdních mikroorganismů, odumřelých rostlin a živočichů (humusu) vzniká hlína. Je to velmi pomalý proces. Udává se, že vznik vrstvy půdy vysoké 1 cm, trvá celých 200 let.

Přitom stačí jediná průtrž, která během pár hodin dokáže odplavit stovky metrů kvalitní půdy. Další obrovské množství půdy znehodnotíme výstavbou, urbanizací, necitlivými zásahy do krajiny – vysoušením, regulací vodních toků, masivním kácením stromů (ročně až 13 milionů hektarů).

To vše si vybírá daň, časté sesuvy půdy a její splavení do vodních toků.

Lesy a rostliny všeobecně, chrání půdu. Proto je nejdůležitějším krokem k zabránění sesuvu půdy, ponechat ji v přirozeném stavu. Tedy se svahy porostlými stromy, jež svými kořeny půdu prorůstají a zpevňují. Ne vždy je to však možné, často se setkáváme s pěstováním monokultur na velikých lánech, s osetými svahy, aby byla pěstební plocha co největší.

Je to obrovská chyba, za kterou jednou musíme zaplatit.

Autor: FP

Jak chránit půdu?

Vždy se však dá najít efektivní řešení:

Přirozenou cestou

• je-li to třeba, nejprve svah odvodníme, rostliny sázíme do šikmých jam (kapes), jejichž sklon je asi 30°, do hloubky asi o 20 % větší než je kořenový bal a šířky o 10 – 60 % větší kořenového balu (záleží na typu rostliny).

• osázením stromy a keři s velmi dlouhými a hustými kořeny. Výběr vhodných rostlin je závislý na klimatických podmínkách a okolní přírodě.
  
  • břehy a vlhké lokality: mnohé druhy javorů, olše lepkavá, vrby, obzvláště vhodnou jsou vrba jíva (Salix caprea), vrba košíkářská (Salix viminalis) a vrba popelavá (Salix cinerea). Mimořádně vhodné jsou plané růže (šípková, svraskalá, Pávův šípek červený), skalníky, hloh, rakytník, bříza, habr, jasan, střemcha aj.
  • suché a chudé stráně a svahy: bříza, borovice, dub, buk, jilm, habr, různé kosodřeviny, trnka, ptačí zob, ptačí třešeň, svída, šeřík atd.

• osázením rostlinami kořenícími plošně a hluboko:
  • půdopokryvnými: barvínek, břečťan, svída, různé druhy skalniček, rozchodníků, mateřídouška, tymián, plaménky, vrbina penízková a další
  • hluboce kořenící rostlinami: vlčí bob, kostival, křen, smetanka lékařská, černý kořen, mydlice, jestřabina lékařská, lékořice lysá, lopuch, kozí brada, atd.

Umělým zpevňováním svahů a břehů vodních toků

• terasováním
  
  • podle sklonu pozemku, terasují se svahy se sklonem od 18 %, výška terasového stupně je asi 1,5 m, sklon svahu zvolíme 1 : 1,5 až 2. Odkopanou hlínu shrnujeme směrem se svahu ze zářezové části do části násypové. Aby dešťová voda nesplachovala ornici z teras, budujeme je v příčném sklonu a jejich plochy trochu obracíme proti svahu.
  • můžeme je ještě více stabilizovat pomocí hatí (plůtky z větví), schodováním (zazubováním) terénu, schůdky budujeme téměř vodorovné, alespoň 1 m široké a spojujeme je mírným zešikmením. Schody (zářezy) budujeme zespodu a vykopanou ornici házíme na již hotové stupně.

• stavěním opěrných zídek a stěn
  • suché: nejvhodnějším zdícím materiálem je kámen a cihla – opracovaný pískovec a vápenec jsou nejčastější, méně vhodné jsou velké valouny a neopracované kvádry z lámavých hrubě zrnitých hornin.
  • osázené: spodní vrstvu stavíme z větších kamenů, zapuštěných podle výšky zdi 10 – 20 cm hluboko, do upěchovaného základu. Zídky užší než 30 cm jsou nevhodné. Lícová strana má mírně ustupovat dozadu. Vzniklou kapsu za zídkou naplníme kvalitní zeminou promíchanou s hrubším štěrkem pro snadný odvod vody.
  • gabionové: drátěné konstrukce vyplněná kamenivem různých velikostí i barev

• zpevňováním paty svahu
  • kmeny stromů zajištěnými dřevěnými kolíky nebo železnými tyčemi
  • velkými kameny
  • štěrkovými válci z drátěných sítí
  • hatěmi

• jak na zpevňování svahu
• svahování svahovými tvarovkami
• ochrana domu před vodou

Kombinací obojího

• prudké svahy můžeme potáhnout geosítí nebo rohoží z přírodního materiálu (např. juta nebo kokos) a poté vybudovat terasy, zídky či stěny. Do ok geosítí snadno nasadíme rostliny, zemina tak není splavována, ale naopak je geotextíliemi zachycována. Tyto textilie se časem rozloží a stanou se živinami pro zakořeněné rostliny.

Úkolem všech opěrných zídek a stěn je zachytit a rozložit boční zemní tlaky z přilehlých strání a svahů. Mají různé průřezy a způsob vyhotovení. Nejvhodnějším se jeví průřez obrácené „T“, neméně vhodným je „I“.

Před stavbou samotných zídek dbáme na odvodnění svahu, zpevnění musí být naprosto bezpečné, odolné vůči mrazu a tlaku zeminy.

Říká se, že skutečným bohatstvím je půda zděděná po předcích. Je to pravda. Na nás záleží, jak s ní budeme hospodařit a co následně my sami předáme svým dětem.