Jak zajistit hlínu proti sesuvu?

Půdu tvoří rozpadající se horniny – zvětráváním a následnou erozí. Za pomocí slunce, vody, mrazu, větru, půdních mikroorganismů, odumřelých rostlin a živočichů (humusu) vzniká hlína. Je to velmi pomalý proces. Udává se, že vznik vrstvy půdy vysoké 1 cm, trvá celých 200 let.

Přitom stačí jediná průtrž, která během pár hodin dokáže odplavit stovky metrů kvalitní půdy. Další obrovské množství půdy znehodnotíme výstavbou, urbanizací, necitlivými zásahy do krajiny – vysoušením, regulací vodních toků, masivním kácením stromů (ročně až 13 milionů hektarů).

To vše si vybírá daň, časté sesuvy půdy a její splavení do vodních toků.

Lesy a rostliny všeobecně, chrání půdu. Proto je nejdůležitějším krokem k zabránění sesuvu půdy, ponechat ji v přirozeném stavu. Tedy se svahy porostlými stromy, jež svými kořeny půdu prorůstají a zpevňují. Ne vždy je to však možné, často se setkáváme s pěstováním monokultur na velikých lánech, s osetými svahy, aby byla pěstební plocha co největší.

Je to obrovská chyba, za kterou jednou musíme zaplatit.

Autor: FP

Jak chránit půdu?

Vždy se však dá najít efektivní řešení:

Přirozenou cestou

• je-li to třeba, nejprve svah odvodníme, rostliny sázíme do šikmých jam (kapes), jejichž sklon je asi 30°, do hloubky asi o 20 % větší než je kořenový bal a šířky o 10 – 60 % větší kořenového balu (záleží na typu rostliny).

• osázením stromy a keři s velmi dlouhými a hustými kořeny. Výběr vhodných rostlin je závislý na klimatických podmínkách a okolní přírodě.
  
  • břehy a vlhké lokality: mnohé druhy javorů, olše lepkavá, vrby, obzvláště vhodnou jsou vrba jíva (Salix caprea), vrba košíkářská (Salix viminalis) a vrba popelavá (Salix cinerea). Mimořádně vhodné jsou plané růže (šípková, svraskalá, Pávův šípek červený), skalníky, hloh, rakytník, bříza, habr, jasan, střemcha aj.
  • suché a chudé stráně a svahy: bříza, borovice, dub, buk, jilm, habr, různé kosodřeviny, trnka, ptačí zob, ptačí třešeň, svída, šeřík atd.

• osázením rostlinami kořenícími plošně a hluboko:
  • půdopokryvnými: barvínek, břečťan, svída, různé druhy skalniček, rozchodníků, mateřídouška, tymián, plaménky, vrbina penízková a další
  • hluboce kořenící rostlinami: vlčí bob, kostival, křen, smetanka lékařská, černý kořen, mydlice, jestřabina lékařská, lékořice lysá, lopuch, kozí brada, atd.

Umělým zpevňováním svahů a břehů vodních toků

• terasováním
  
  • podle sklonu pozemku, terasují se svahy se sklonem od 18 %, výška terasového stupně je asi 1,5 m, sklon svahu zvolíme 1 : 1,5 až 2. Odkopanou hlínu shrnujeme směrem se svahu ze zářezové části do části násypové. Aby dešťová voda nesplachovala ornici z teras, budujeme je v příčném sklonu a jejich plochy trochu obracíme proti svahu.
  • můžeme je ještě více stabilizovat pomocí hatí (plůtky z větví), schodováním (zazubováním) terénu, schůdky budujeme téměř vodorovné, alespoň 1 m široké a spojujeme je mírným zešikmením. Schody (zářezy) budujeme zespodu a vykopanou ornici házíme na již hotové stupně.

• stavěním opěrných zídek a stěn
  • suché: nejvhodnějším zdícím materiálem je kámen a cihla – opracovaný pískovec a vápenec jsou nejčastější, méně vhodné jsou velké valouny a neopracované kvádry z lámavých hrubě zrnitých hornin.
  • osázené: spodní vrstvu stavíme z větších kamenů, zapuštěných podle výšky zdi 10 – 20 cm hluboko, do upěchovaného základu. Zídky užší než 30 cm jsou nevhodné. Lícová strana má mírně ustupovat dozadu. Vzniklou kapsu za zídkou naplníme kvalitní zeminou promíchanou s hrubším štěrkem pro snadný odvod vody.
  • gabionové: drátěné konstrukce vyplněná kamenivem různých velikostí i barev

• zpevňováním paty svahu
  • kmeny stromů zajištěnými dřevěnými kolíky nebo železnými tyčemi
  • velkými kameny
  • štěrkovými válci z drátěných sítí
  • hatěmi

• jak na zpevňování svahu
• svahování svahovými tvarovkami
• ochrana domu před vodou

Kombinací obojího

• prudké svahy můžeme potáhnout geosítí nebo rohoží z přírodního materiálu (např. juta nebo kokos) a poté vybudovat terasy, zídky či stěny. Do ok geosítí snadno nasadíme rostliny, zemina tak není splavována, ale naopak je geotextíliemi zachycována. Tyto textilie se časem rozloží a stanou se živinami pro zakořeněné rostliny.

Úkolem všech opěrných zídek a stěn je zachytit a rozložit boční zemní tlaky z přilehlých strání a svahů. Mají různé průřezy a způsob vyhotovení. Nejvhodnějším se jeví průřez obrácené „T“, neméně vhodným je „I“.

Před stavbou samotných zídek dbáme na odvodnění svahu, zpevnění musí být naprosto bezpečné, odolné vůči mrazu a tlaku zeminy.

Říká se, že skutečným bohatstvím je půda zděděná po předcích. Je to pravda. Na nás záleží, jak s ní budeme hospodařit a co následně my sami předáme svým dětem.