Jaká je propustnost jílovité půdy?

Půdní typy a jejich charakteristiky

Typ půdy disponuje specifikuje její potenciál z hlediska stavebního a funkčního. Podle toho, jakou má specifickou zrnitost a chemické složení lze usuzovat na charakteristický přenos bodového, liniového či plošného zatížení od nosných konstrukcí, ale také na výtěžnost, tedy objem plodin, které je možné na dané ploše a v daném čase dopěstovat. Specifickou vlastností půd je jejich soudržnost a propustnost, které jsou dány především křivkou zrnitosti a podílem jemných frakcí, a dále pak pevnost zrn i jejich vzájemné spolupůsobení, jež definují jmenovitou stlačitelnost půdy. Primární členění půdního podloží pro potřeby stavebnictví zahrnuje:

• horniny skalnatého charakteru – jsou zpravidla velmi pevné, málo propustné a nestlačitelné, jelikož jsou tvořeny velkým ostrohranným kamenivem nebo kudy kamene, jež jsou vzájemně zaklíněné do prakticky homogenní struktury
• soudržné zeminy – tvoří částice velmi malých rozměrů a jemné podíly, jež velmi dobře vyplňují prostor a díky spolupůsobení na povrchu zrn dosahují velmi vysoké soudržnosti a nízké propustnosti, soudržné zeminy jsou poměrně dobře stlačitelné
• nesoudržné zeminy – částice u těchto půd jsou větších rozměrů (písky, štěrky či větší frakce), kvůli vzájemnému tření částic jsou tyto půdy málo stlačitelné a poměrně hodně propustné
• zvláštní zeminy – tato třída zahrnuje několik specifických podkategorií, především organické zeminy, násypy a zeminy prosedavé

Jílovité půdy jako základové podloží

Jílovité půdy se řadí do kategorie soudržných zemin s velmi nízkou propustností, dobrou stlačitelností a soudržností. Tvoří je částice do velikosti zrna 0,005 mm. Nízká propustnost zeminy způsobuje uzavírání vlhkosti v kavitách mezi zrny, což pomáhá její soudržnosti. Problém při zakládaní na jílových půdách je spojen především s jejich cyklickým nebo nahodilým vysýcháním. To se podepisuje na smršťování půdy, které může vést k porušování statiky nebo borceni nosných konstrukcí.