Pokud chceme kolem domu nebo na zahradě zpevnit nějakou plochu, nemusíme ji proměnit v masu asfaltu nebo betonu. Elegantním spojením pevného a zároveň zeleného podkladu je zatravňovací dlažba neboli zatravňovací tvárnice. Skvěle se hodí nejen do nerovných, ale také do vlhkých terénů. Zatímco po asfaltové cestě vám bude voda stékat a budete ji muset nějak odvézt pryč, nechcete-li jezdit rybníkem, zatravňovací dlažba vodu propustí a ta se vsákne. Navíc je zatravňovací vrstva mrazuvzdorná a taky je na ni o moc o moc hezčí pohled. Naopak, nehodí se do míst, kde se často pohybují například senioři, kteří požívají hole, nebo berle, nebo dámy na vysokých podpatcích.
Dlaždice se vyrábějí z betonu, umělého kamene, nebo z plastů. První dva typy jsou sice těžší a hůře se s nimi manipuluje, potřebují kvalitnější podklad, ale zase dlouho vydrží s minimální údržbou. Plasová dlažba je lehčí, taky levnější, ale její trvanlivost je kratší. Výběr je na vás, ale obecně platí, že pro soukromé účely stačí i plast, není-li plocha příliš namáhána.
Jak na to
- změřte si plochu, kam chcete dlažbu položit a podle rozměrů si kupte nebo objednejte dostatečný počet dlaždic, včetně 5-10% rezervy
- plochu si vyznačte a odstraňte zeminu; čím více bude plocha namáhána, tím hlubší by měla odebraná vrstva být, ale vliv na to má i kvalita půdy (jílovité podloží musíme odstranit hlouběji)
- rovnost plochy zkontrolujte vodováhou a zhutněte
pak se pokládají jednotlivé vrstvy:
- 10 – 20 cm štěrkopísku (vyrovnat a zhutnit)
- síťovina z mikrovláken (není bezpodmínečně nutná, ale brání prorůstání plevele)
- 4 – 6 cm kompostu smíchaného se štěrkopískem (zarovnat prknem)
- jednotlivé dlaždice nebo panely (pokud máte dlaždice se zámkem, pozor na značky)
- tam, kde budou jezdit auta je dobré dlaždice položit kolmo k předpokládanému směru jízdy
A pak už se z cestáře proměníte v zahradníka, prázdná místa v dlažbě vyplníte zeminou a zasejete trávu. Úplně nahoru je možné dát i slabounkou vrstvu písku. Tak ať se vám zelená.
Ohodnoťte tento článek:
Tisk 
PDF