Z čeho postavit úsporný nulový dům?

Dům pasivní, s nulovou spotřebou energie či nulový dům… Všechny tyto termíny označují tentýž typ stavby. Co to nulové domy jsou a jak a z čeho vznikají?

Co je nulový dům?

Velmi jednoduše, nulový dům svou přirozenou spotřebu energie zvládne vykrýt z obnovitelných zdrojů. Konkrétně je definice takovéto stavby vnesena v zákoně 318/2012 Sb. o hospodaření s energií. Reálná spotřeba dosahuje méně než 5,0 kWh/(m²a).

V zásadě se vždy jedná o dům pasivní, který minimalizuje potřebu tepla. Samozřejmě ale určitou spotřebu vždy nevyhnutelně mít musí, není tedy na absolutní nule, jak by se z názvu mohlo mylně zdát. Na její pokrytí ale nepotřebuje standardní otopnou soustavu, místo ní nachází jiné zdroje energie, které může v tomto směru využít. Proto má nulový dům dvě zásadní přednosti: Náklady na jeho údržbu jsou velmi nízké a stavba je šetrná vůči životnímu prostředí.

Jak na stavbu nulového domu?

Stavba nulového domu je procesem poměrně náročným a dlouhým, musí být totiž v maximální možné míře přizpůsobený okolnímu prostředí. Trvalo proto velmi dlouho, než se nulové domy objevily také u nás. Konkrétně první výstavba proběhla v roce 2010, dokončení pak roku 2011. Realizátorem byla firma Dřevostavby Biskup, s.r.o.

Z toho vyplývá, že nulový dům vychází v tuzemském pojetí z již známého konceptu dřevostavby. Postavit je ho možné pouze v určité lokalitě a vždy musí být striktně přizpůsoben okolním klimatickým podmínkám. Dále záleží i na tvaru stavby a jejím půdorysu.

Nulový dům využívá dostupné technologie v podobě fotovoltaických panelů, tyto stavby jsou vybaveny vlastním tepelným čerpadlem a disponují jednotkou schopnou rekuperace tepla a vlhkosti. Se zvyšujícím se výkonem těchto systémů bychom se v budoucnu snad mohli dočkat i domů „plusových“, tedy jednoduše takových, které si vyprodukují dostatek energie a ještě mají přebytek. Zatím jsou i samotné nulové domy spíše ve fázi experimentu, důvodem je značná nákladnost používaných technologií.

Z čeho stavět pasivní, potažmo nulový dům?

Zásadním prvkem každého domu je jednoznačně jeho konstrukční systém. V tomto směru nenajdeme od standardní výstavby příliš odlišností, v konstrukcích se mohou objevit lehké sendvičové stropní a stěnové prvky stejně jako ty masivní. Případně je lze i navzájem kombinovat.

Jak již bylo řečeno, k nulovému domu se většina lidí dostane v základu přes dům pasivní. A i ten skýtá svému budoucímu majiteli značnou variabilitu. Uváděná dřevostavba, která se objevila jako první, zdaleka není jedinou volbou, realizovat je možné taktéž u nás stále do značné míry tradičnější zděnou konstrukci.

Pak máme v zásadě dvě možnosti, kdy lze využít zdivo jednak dvouvrstvé a jednak jednovrstvé. Dvouvrstvé zdivo má primárně za úkol přenášet zatížení a kumulovat teplo. Tepelná izolace na vnější straně se pak stará o příslušný odpor.

Používat můžeme cihly o tloušťce už od 25 cm. V případě pórobetonu nebo pálených keramických tvárnic je plně dostačující. Vhodné pro tento účel jsou rovněž vápenopískové tvárnice, zde je použitelná tloušťka už od necelých 18 cm. Pálené cihly, které jsou opatřeny vnitřní integrovanou izolací, už žádné dodatečné vnější zateplení nevyžadují. Touto izolací může být například minerální vlna anebo expandovaný polystyrén.

Jestliže nechceme používat materiály průmyslově vyráběné, obdobnou funkci dobře zastanou i ty čistě přírodní. Majitelé pasivních domů používají len, konopí, rákos, ale také i slámu.

Na trhu jsou dostupné i ucelené stavební systémy, které jsou přímo dimenzovány pro tento typ stavění. V zásadě se ale není potřeba příliš vázat žádnými limity. Je často tradovaným mýtem, že pasivní dům by měl být výlučně zděný nebo naopak pouze dřevostavba. Primárně by měl respektovat specifika místa, kde vzniká.