Návod jak postavit dřevěnou udírnu

Přátelé sedí na zahradě, popíjí pivo a vy servírujete vlastní uzené maso, ryby a sýry na stůl. Těžko si představit krásnější letní večer. Pojďme si ukázat, jak jednoduché je postavit si vlastní dřevnou udírnu, ve které budete moci připravit přátelům i rodině delikatesy, o kterých se jim nesnilo.

Kdo nemá základ, neudí

Přestože může na první pohled dřevěná udírna působit jako jednoduchá stavba, je třeba při ní myslet na několik zásadních věcí. Především pečlivě vyberte místo, kde bude budoucí udírna stát. Je velmi žádoucí, ale bylo ohniště postaveno o několik výškových centimetrů níže. Do udírny tím pádem bude proudit pouze teplo a kouř, nikoliv saze a odpad ze spalování. Samotné ohniště je vhodné umístit do svahu pod skříň. Jeho velikost by měla být oproti udírně samozřejmě menší. O vzhledu ohniště rozhodujete zcela vy, ze zkušeností se doporučuje vystavět jej ze šamotových cihel, lze však udělat ohniště zcela bez zásahů, nebo zcela dle vlastních esteticko-stavebních zásad. Spojujícím prvkem všech kouřovodů je odvod tepla a kouře do dřevěné konstrukce. Nezapomeňte také udržet stálou teplotu po celou dobu uzení, což je u každého výrobku a účelu zpracování liší. Topíme vyschlým, přírodním dřevem, zvláště proto, že kouř z tohoto odpadu budeme jíst. Asi by nám příliš nechutnal libový zauzený bůček uzený na pneumatice.

Kouř sem, kouř tam

Vybrali-li jste ideální místo pro stavbu své dřevěné udírny, je čas začít přemýšlet nad kouřovodem,tedy trubkou či rourou, která bude propojovat ohniště a udírnu. U menších obsahů udíren dostačuje, aby byl kouřovot 1 metr dlouhý, zásadní je odizolovat jej od všeho, co by mohlo způsobit vzplanutí. Jeho ukončení je přímo v dřevěné bedně, ve které plánujeme udit. Pokud nechcete, aby vaše nová pracně vytvořená dřevěná udírna vzplála věčným plamenem, je třeba umístit kouřovot asi 15 cm nad zemi a také na dno dřevěné krabice dát štěrk či ještě lépe písek.

Jednoduše tak zabráníte, aby se odkapávající tuk potkal s letící nedopálenou jiskrou a způsobil nechtěný požár. Nejlepší je keramická roura o vnitřním průměru alespoň 250 – 300 milimetrů a délce alespoň 1,5 metru.

Dřevěná konstrukce

Stava kostry udírny už zcela závisí na vás a vaší fantazii. Udírna by měla být v každém případě postavena z přírodního materiálu, ideální z přírodních hranolů o šířce 50 x 50 cm. Pro obložení základní kostry se hodí smrková prkna a smrkové palubky. Pro někoho samozřejmost, pro někoho zbytečnost. Řeč je o roštech nebo tyčích, na které se v noci mohou pověsit kabáty, věci. Materiál na rošt vybírejte také pečlivě, už proto, aby při uzení mladý proutek neshořel.

Kapitolou sama o sobě se zdá být debata nad teploměry v udírně. Ideálně patří do středu udírny, což úzce souvisí s tím, jaký způsob uzení se realizovat. I při tzv. „studeném“ koupání je však potom se pořádně zahřát.

Nejčastějšími verzemi dřevěných udíren bývá tzv. „krabice“, tedy stlučená prkna do tvaru boxu, přičemž mnohá prkna nedoléhají, nebo nejsou dodělaná apod. Pokud se vám nepodaří stlouci krabici přesně podle návodu (či selského rozumu), nevěště hlavu, občasné díry jsou velmi žádoucí, pomáhají při cirkulaci vzduchu a nezadusí tak udící se poklad ve změti kouře.

Kdo udí, má za tři

Pokud už jste zvládli všechny předchozí body, čeká vás pravděpodobně brzy vůně flákoty a bylinkových sýrů. Poslední položkou, která je potřeba vyřešit, je čím v dřevěné udírně topit? Kolem ideálního topiva pro udírny se vedou dlouhé debaty na nejrůznějších úrovních. Doporučuje vyschlé dřevo dubu, jabloně, olši, švestku. Ještě před prvním uzením je však třeba udírnu dobře vypálit, což má na starosti tradičně nejčastěji otec rodiny.