Dřevěná udírna na zahradě je skvělým pomocníkem, díky kterému si můžete doma vyudit maso, klobásy nebo sýry podle vlastní chuti. Stavba takové udírny svépomocí se může zdát jako náročný úkol, ale ve skutečnosti nejde o nic složitého. S našim postupem to půjde ještě snadněji. Zjistěte, jak vybrat správné místo, jaký materiál i nářadí budete potřebovat a také si nastudujte podrobný postup konstrukce krok za krokem.
Samotná konstrukce dřevěné udírny není technicky příliš složitá, i tak je ale nutné se na její stavbu pečlivě připravit. Důležité je dobře promyslet, kam udírnu umístěte. Správné umístění je pro udírnu zásadní. Měla by být dostatečně daleko od obytných budov, plotů i dřevin, a to nejen kvůli bezpečnosti, ale i kvůli správné cirkulaci kouře a pohodlnému přístupu. Co zvažovat při výběru vhodného umístění?
Jakmile víte, kde bude správné místo pro udírnu, jaký bude mít podklad a přístup, připravte si náčrt nebo alespoň přibližný plán, jak by měla vypadat. Základem může být jednoduchý nákres, postačí ruční náčrtek. Co by měl takový plánek obsahovat? Nejde o přesné rozměry, důležité je ale mít představu o tom:
Podle plánku snadněji spočítáte množství materiálu a můžete promyslet, které nářadí budete potřebovat. Co se týče materiálu, tak na nosnou konstrukci se nejčastěji používá smrkové nebo borovicové dřevo o průřezu 6×6 nebo 8×8 cm. Stěny lze obložit palubkami, deskami nebo prkny, měly být ale suché, neošetřené lakem a bez plísní. Pro základ se používá betonová deska nebo betonové patky, například o rozměru 30×30 cm. Budete také potřebovat vnitřní vybavení udírny v podobě tyčí, na kterých budete udit, a mísy na zachytávání tuku.
Pokud plánujete topeniště nebo kouřovod připojený kovovou rourou, počítejte s potřebným materiálem a propojením už při návrhu. Budete potřebovat:
Dobré je také zjistit, zda máte potřebné základní nářadí. Hodit se vám bude metr, pila, vrtačka, akušroubovák, vodováha, úhelník a šrouby. Díky poctivé přípravě se vám bude pracovat lépe a bez zbytečných přerušení.
Stavba dřevěné udírny není složitá, pokud víte, jak na to. Přečtěte si, jak při stavbě postupovat krok za krokem. K dobře vybranému materiálu už stačí jen trochu zručnosti, trpělivosti a také chuť do práce.
I když jde o dřevěnou stavbu, je důležité ji usadit na pevném a suchém základu. Nejčastěji se používá betonová deska, betonové patky nebo zámková dlažba. Cílem je, aby udírna nestála přímo na zemině, kde by hrozilo vlhnutí dřeva a postupné poškození konstrukce.
Nejjednodušší základ vytvoříte ze čtyř betonových patek, zapuštěných v rozích konstrukce, případně je možné vylít i nízký betonový rám. Pokud plánujete náročnější provoz nebo větší udírnu, doporučuje se plnohodnotná betonová deska o výšce 10–15 cm.
Rám udírny se staví z trámků. Ty tvoří čtyři svislé rohové sloupky a horní propojení ve formě rámu, ke kterému se následně přidělají stěny a střecha. Všechny spoje je potřeba pevně sešroubovat, případně zpevnit úhelníky nebo výztuží.
Výška udírny bývá mezi 180 a 220 cm, šířka a hloubka přibližně 70–90 cm. Strop je ideální mírně šikmý nebo rovný, se spádem pro únik kouře.
Obvodové stěny se nejčastěji oplášťují palubkami, prkny nebo deskami z masivu. Vnitřní povrch by měl být co nejhladší kvůli snadnějšímu čištění. Dřevěné desky lze pro vyšší odolnost z vnitřní strany natřít potravinářským olejem, fermeží nebo ošetřit jemným opalováním, aby se dřevo zatáhlo a lépe odolávalo vlhkosti a kouři.
V zadní stěně nebo stropu nezapomeňte vytvořit uzavíratelný větrací otvor. Slouží pro regulaci proudění kouře.
Střecha by měla být sedlová nebo pultová, s minimálním přesahem, který ochrání před deštěm. Na krytí se hodí asfaltový šindel, vlnitý plech nebo lepenka. U komína ponechte otvor s krytem proti dešti.
Přední stěna bývá vybavena dvířky, která se dají udělat stejně jako stěna – ze dřeva, zateplená a opatřená kovovým madlem. Uvnitř dvířek je vhodné přidat háček, abyste mohli dveře zajistit, když budou otevřená.
Uvnitř konstrukce je potřeba umístit:
Při uzení musí být maso ve výšce alespoň 80–100 cm nad ohništěm, aby došlo ke správnému proudu kouře i ochlazení.
Topeniště může být přímo pod udírnou, ale častější a lepší variantou je samostatné ohniště mimo udírnu, propojené kouřovodem. Ten bývá dlouhý 1–2 metry a je veden mírně šikmo, aby kouř snadno proudil.
Kouřovod můžete postavit z roury, nerezového komínu, šamotových cihel nebo vykopat příkop a vyložit jej plechem či cihlami. Délka kouřovodu ovlivňuje teplotu kouře – čím delší, tím chladnější. To je důležité, pokud chcete udit i studeným kouřem.
Závěrem na topeniště samotné můžete použít kovovou bednu, stará kamna nebo malou stavbu z cihel. Musí mít regulaci přívodu vzduchu a pevné ohniště. Používejte tvrdé dřevo (buk, dub, ovocné stromy), nikdy dřevo lakované nebo lepené.
Když je udírna postavená, můžete ji konečně vyzkoušet. Po prvním uzení je dobré udírnu prohlédnout a zjistit, zda dobře těsní. Kouř by měl odcházet komínem a ne unikat škvírami. Poté už se můžete pustit do krásy uzení, užívat si jeho proces a pochutnat si na jeho výsledku. Dobře postavená udírna vám vydrží klidně i desítky let, tak dobrou chuť.
Článek aktualizován 22.6.2025 při hodnocení: 2.32/5 (50 hlasů)
RU
Tisk 
PDF