Komín je stavební konstrukce, která slouží k bezpečnému odvádění plynných spalin z kotlů do volného prostoru. Spaliny vznikají hořením a jejich množství je ovlivněné především druhem a kvalitou paliva. Komíny dělíme buď na jednovrstvé nebo vícevrstvé. Existují i další dělení, ale ty si necháme na příště.
Pro začátek si řekneme z jakých základních částí se komín skládá.
Slouží k vybírání sazí, popílku a kontrole průduchu. Nesmí ústit do obytných místností a ani sálu nebo učeben či skladů s nebezpečnými látkami! Vybírací otvor je umístěný ve spodní části komínu a neměl by být menší než 12*25cm. Otvor je uzavřeny těsnými dvojitými dvířky z nehořlavého materiálu.
K vymetání usazenin (vymetání komínů) z vnitřního povrchu komínového průduchu a kontrole průduchu slouží vymetací otvor. Zřizuje se tam, kde není možné instalovat komínovou lávku. Tento otvor je umístěný nad střechou, na půdách či v technických místnostech, jeho spodní okraj je ve výšce 80-120 cm od podlahy. Maximální délka komínu nad vymetacím otvorem, přesněji od spodního okraje otvoru po konec průduchu, nesmí být delší než 6 metrů. Jeho rozměry a způsob uzavření jsou stejné, jak u vybíracího otvoru 12*25cm a dvojitá dvířka z nehořlavého materiálu.
Slouží k připojení spotřebiče ke komínovému průduchu, má být co nejkratší a přímý. Pokud je sopouch dlouhý do 25 cm může být rovný. Je-li delší než 25 cm musí mít stoupání minimálně 10%. Vzájemná vzdálenost dvou sopouchů musí být nejméně 30 cm.
Každý komín má minimálně jeden komínový průduch. Jeho průměr se však může lišit v závislosti na několika faktorech - na druhu spotřebiče, počtu připojených spotřebičů... U komínových těles je důležitý především tah komínu, který závisí na rozdílné hmotnosti venkovního vzduchu a hmotnosti odváděných spalin, dále na účinné výšce, rychlosti větru, umístění komínu (na kopci, v údolí...).
Musí odolávat vysokým teplotám. Při vyhoření sazí může teplota narůst až na 1000°C. Proto se používají ke stavbě komínů pouze nehořlavé materiály. Dále musí být odolný proti účinkům agresivních spalin, mrazu (především části nad střechou a v půdních prostorech musí být odolné), dále musí být těsný (zamezení úniku spalin) a povrchová teplota nesmí být větší než cca 50°C.
Chrání horní část komínu před nepříznivými povětrnostními vlivy. Krycí hlava je vytvořena z kvalitního vyztuženého betonu tloušťky 5-8 cm. Pro delší životnost komínové hlavy se těsně po zabetonování posypává cementem a následně se hladítkem vyhladí (tím vznikne velmi odolná krusta). Povrch hlavy je vyspádovaný od průduchu v poměru 1:15. U vícevrstvých komínů má komínová vložka vyčnívat nad hlavu o 3 až 5 centimetrů.
Stěna komínu je tvořena pouze jedním materiálem (např. z šamotu nebo častěji z cihel plných). S jednovrstvými komíny se setkáme především u rekonstrukcí komínů. Především u velmi starých komínu může nastat problémem s jejich netěsností a špatnou odolností vůči kondenzátu, proto je důležité tyto závady včas odhalit a vždy v co nejkratší době opravit!
Tyto komíny se skládají z více vrstev - obvodového pláště, izolace a keramické vložky. Jsou mnohem efektivnější a především bezpečnější než jednovrstvé komíny. Přední výrobce komínů a komínových sestav je Schiedel.
Komín (Autor pikerslanefarm cc)
Tisk 
PDF