KLENBY jako významný architektonický prvek

  

Významný architektonický prvek, táhnoucí se napříč staletími celou lidskou civilizací, má tísíce tváří a podob. Ve své době se klenba stala stavitelskou novinkou a v nepřeberném množství variant ji můžeme dodnes vidět po celém světě.

Jakéhosi praotce, či vzhledem k jejímu mluvnickému rodu, spíše pramatku všech kleneb přivedli na svět již staří sumerové někdy ve 4. tisíciletí př. n. l. Způsobili tím opravdovou revoluci a položili základ jednoho z nějvětších stavebních fenoménů. Od té doby byly klenby prakticky nepřetržitě využívány, ale - řečeno dnešním jazykem - opravdu trendy se stali až v období středověku. Svou podstatou totiž zapadaly do koncepce velkých chrámů a katedrál, které v této době rostly jako houby po dešti. Později se hojně využívali i u světských staveb.
Konec 18. století znamenal také pozvolný, leč definitivní konec pro klenby, jak je známe z kostelů, či městských radnic. Ke slovu se dostaly betonové nosníky, které klenby nemilosrdně vytlačily pouze k ojedinělému použití u některých reprezentativních budov.

Není klenba jako klenba

V průběhu věků největší mozky světové architektury z původně jednoduchého, ač převratného prvku, dovedli vytvořit nepřeberné množství typů, variant a možností, které se liší především dvěma faktory - způsobem konstrukce a použitým materiálem.

Typy konstrukcí

Z mnoha rozličných typů je nejvýznamnější tato čtveřice:

  • Valená klenba
  • Křížová klenba
  • Žebrová klenba
  • Kupole

Do těchto typů, patří ještě nekolik nepatrně se lišících ,,poddruhů.’’ Některé z nich budou pro doplnění vyjmenovány.

Klenby v kostele

Autor: Herbert

Valená klenba

Nejjednodušší a zároveň nejstarší typ klenby je tvořen částí válcové plochy, spočívající mezi dvěma rovnoběžnými zdmi. Z této konstrukce vycházejí všechny složitější klenby. Valená klenba byla během svých prvopočátků využívána zejména k stavbám stok a mostů, později především pro chodby. Právě u nich museli stavitelé počítat s enormním zatížením stěn, které vyžadovalo jejich větší tloušťku.

Křížová klenba

Ve své podstatě se jedná o kolmý průnik dvou valených kleneb o stejné výšce. Žebra musí být silnější, neboť největší tíha přechází do pilířů v rozích půdorysu, narozdíl od klenby valené, právě skrze ně. Křížová klenba je známa již z časů antického Říma, ale začala dominovat teprve během gotiky, kdy nahradila dosud převažující klenbu valenou.

Podskupiny:

  • klenba hvězdicovitá
  • klenba síťová
  • lunety

Žebrová klenba

Tato Toskánská ,,novinka’’ spatřila světlo světa během největšího rozkvětu románské architektury. Estetickou laťku posunula ještě o kousek dál a její stavba byla velice technicky náročná. Gotika považovala žebrovou klenbu za natolik umělecky hodnotnou, že nebylo potřeba ji dále dekorovat nástěnnými malbami.

Zároveň díky tomuto uměleckému stylu vzniklo několik další podskupin:

  • síťová klenba
  • visutá klenba
  • vějířová klenba
  • kroužená klenba

Kupole

Kupole je zvláštní druh klenby tvořený kruhovým vrchlíkem. Tento typ, objevený Římany, dotáhla k dokonalosti byzantská architektura. Renesance a baroko doplnilo vrcholek kupole lucernou.

Různé materiály

Kamenná klenba

Kámen se stal vůbec prvním používaným materiálem, především pro nejstarší stavby, ovšem i poté, co architekturu ovládly cihly, zůstal využíván v žebrech cihlových kleneb, kvůli své vynikající pevnosti v tlaku.

Cihlová klenba

Začala se objevovat o něco později, v době kdy se výroba cihel stala běžnější záležitostí a to zejména v oblastech, kde nebylo dostatek kamene. Klenba z cihel byla ke konstrukci jednodušší a zároveň umožňovala využití většího množství tvarů, ovšem bylo nutné počítat s její menší pevností a trvanlivostí.

Betonová klenba

Je výdobytkem 20. století, který zcela vytěsnil tradiční materiály. Ač by se mohlo zdát, že beton je pro tak estetickou záležitost krajně nevhodný, na výsluní ho katapultovala možnost velkých rozměrů kleneb - zejména kupolí, a tvorby takřka jakýchkoliv geometrických tvarů.