Štukování je poslední a často nejvděčnější fáze při úpravě stěn. Teprve po nanesení štuku se povrch sjednotí, vyhladí a získá konečný vzhled, na který už může přijít malba. I když se to na první pohled může zdát jako práce pro odborníka, zvládnout ji dokáže i šikovný domácí kutil. Zjistěte, co k tomu budete potřebovat, jak si správně připravit podklad a jak na samotné štukování, včetně pár osvědčených triků.
Štuk je jemná omítka určená k finální úpravě zdiva, nejčastěji v interiéru. Používá se k vyrovnání a vyhlazení povrchu po hrubé omítce. Dává stěnám hladkost, lepší vzhled i vyšší odolnost proti prachu a vlhkosti. Existuje několik typů: vápenocementové, sádrové nebo hotové směsi s přísadami, které usnadňují práci.
Pro běžné vnitřní zdi se nejčastěji používá vápenocementový štuk, který dobře drží, nepraská a zvládá i mírně vlhčí prostředí, jako je chodba nebo kuchyň. Sádrový štuk zase poskytne dokonale hladký povrch vhodný do suchých místností.
Štukování se neobejde bez základního vybavení, ale většinu pomůcek najdete v každém hobby marketu. Před začátkem práce si připravte:
Pokud chcete mít práci pohodlnější, můžete si pořídit i nerezové benátské hladítko – usnadní konečné vyhlazení štuku a zanechá perfektně rovný povrch.
Před štukováním je klíčové, aby byl povrch pevný, čistý a bez prachu. Zbytky staré malby nebo sypké vrstvy je potřeba odstranit. Hrubá omítka musí být zavadlá, ne však úplně suchá – ideální je, když je povrch stále mírně vlhký.
Následně naneste penetrační nátěr, který sjednotí savost a zlepší přilnavost štuku. Penetrace by měla schnout alespoň 12 hodin. Pokud se štukuje na sádrokarton, použijte přímo penetraci určenou pro tento podklad.
Práce se štukem chce trochu citu, ale po několika tazích hladítkem se do toho člověk dostane a práce začne dávat smysl. Důležité je zachovat klidné tempo a neuspěchat žádný krok.
Po nanesení štuku je důležité dopřát mu dostatek času na vyschnutí. Povrch by měl schnout přirozeně, bez průvanu a bez přímého topení. Příliš rychlé schnutí může vést k prasklinám, které zkazí celý dojem z práce. V běžných podmínkách trvá zrání 2–3 dny, u silnější vrstvy i déle.
Po úplném vyschnutí můžete povrch jemně přebrousit mřížkou nebo brusným papírem, čímž odstraníte drobné nerovnosti a štuk dostane sametově hladký povrch. Poté stěnu důkladně ometete od prachu, ideálně suchým hadrem nebo smetáčkem. Pokud plánujete malování, doporučuje se nejprve nanést penetrační nátěr na štuk, který sjednotí savost a zlepší přilnavost barvy. Takto připravená stěna bude nejen krásně hladká, ale i odolná a trvanlivá.
Začátečníci často chybují tím, že nanesou vrstvu příliš silně nebo neuhlídají správný okamžik k vyhlazení. Povrch pak snadno popraská nebo zůstane nerovný. Vyplatí se pracovat s citem, čistým nářadím a nezapomenout na penetrační nátěr, který prodlouží životnost výsledku. Při vyhlazování postačí lehký tlak – hladítko má po stěně klouzat, ne rýt.
Štukování může zabrat pár hodin, ale zvládne ho každý, kdo se nebojí práce. Když budete postupovat pomalu, poctivě a necháte materiál pořádně proschnout, stěny budou rovné, hladké a připravené k malování. A to za tu námahu rozhodně stojí.
Štukování není nic extrémně náročného a není důvod si kvůli tomu najímat specializovanou firmu, protože se dá zvládnout svépomocí. Z kbelíku stačí po otevření vylít nadbytečnou vodu, jež pouze ochraňuje štuk před vyschnutím, promíchat a štuk už je připraven k použití. K promíchání se dá použít třeba míchací nástavec na běžnou vrtačku.
Nanášení štuku není nic složitého – nejprve se musí nanést na stěnu velkým hladítkem. Hladítko může mít molitan nebo filc, ovšem v případě hladítka s filcem se občas stává, že vytváří nepříjemné čáry. Nanášení probíhá v pruzích zespoda nahoru do té doby, než vznikne zhruba tři metry široká plocha s tenkou vrstvou štuku. Druhou fázi představuje jakési „rozmydlení“ štuku, k čemuž se dobře hodí například kbelík s rovnými stranami a čistou vodou.
Namočeným hladítkem se ve velkých kruzích zlehka přejíždí po zdech a štuk se následně precizně vyhladí. Když začne hladítko přespříliš táhnout, postačí ho vymáchat v čisté vodě, otřít o roh kbelíku a pokračovat dále. Zřejmě nejsložitější je odhad síly, jakou by se mělo na hladítko zatlačit. Jestliže totiž budete tlačit málo, nebude proces dostatečně funkční, ale když zase naopak tlačíte příliš, hladítko ze zdi stahuje pracně nanesený štuk. Ideální tedy je tlačení takovou silou, aby došlo k rozmočení nejvrchnější části štuku, kterou následně krouživými pohyby „rozmydlíte“ dohladka.
Dalším důležitým faktorem při štukování je čas.
Musí se totiž pracovat relativně svižně, bez zbytečných prostojů a rozhodně se nesmí nechat štuk při nanášení příliš zaschnout. Z toho důvodu je lepší si štukování ve větších místnostech rozložit, protože pokud by se štuk nanesl na příliš velkou zeď, tak by se stalo, že štuk na začátku by byl již natolik proschlý, že by nebyla možnost ho nijak vyhladit. Dobu zasychání též ovlivňuje průvan a teplota v místnosti. Jestliže je v některých částech původní zeď hladká, měli byste do ní udělat několik zářezů hranou špachtle, protože nový štuk poté na zdi mnohem lépe drží.
ŠTUKOVÉ OMÍTKY (suché omítkové a maltové směsi)
Článek aktualizován 24. 11. 2025 při hodnocení: 2.92/5 (38 hlasů)
RU
Tisk 
PDF