Úvod  › 

Jak vystěrkovat podlahu?

  

Ať už chcete doma pokládat jakoukoli podlahu, prvním krokem je vždy vyrovnání podkladu, které se většinou provádí stěrkováním pomocí speciálních vyrovnávacích hmot - tzv. stěrek. Není to úplně jednoduché – na dvou metrech délky podlahy by neměl činit rozdíl více než 2 mm. Nejjednodušší proto je přenechat stěrkování profesionálům, protože materiál není právě nejlevnější a pro stěrkování také potřebujete speciální nářadí. Ale zvládne to i šikovný amatér, když se bude držet osvědčených pravidel. Jejich souhrn vám přinášíme v tomto textu.

Na českém trhu je poměrně široká nabídka vyrovnávacích hmot. Běžně se k přípravě a vyrovnání podkladu používají samonivelační stěrky.

Význam kvalitního podkladu bychom nikdy neměli podceňovat, proto se vyplatí investovat do osvědčených výrobků známých značek. Existuje mnoho typů vyrovnávacích hmot pro podlahy, avšak nejprve je třeba posoudit kvalitu a druh stávajícího podkladu. A právě na běžné betonové plochy, cementové potěry, pro stávající dlažby a další rekonstruované plochy se používají cementové samonivelační stěrky. Výběr stěrky je závislý na stabilitě podkladu a potřebné tloušťce vyrovnávací vrstvy. Dalším kritériem je budoucí zatížení podlahy, čili zda jde o silně zatěžovaný komerční či výrobní prostor, nebo rodinný dům či byt. Nabízené jsou přímo určené výrobky podle stupně zátěže.

V žádném případě neexperimentujte se stěrkami, jako to zkoušel třeba Babica s jídlem. Na náhražky zde není prostor, a pokud nedodržíte přesně návod výrobce, předem si sami zničíte jakoukoli šanci na případnou reklamaci. Expert vždy pozná, zda například penetrace, kterou jste použili, odpovídá tomu, co doporučil výrobce. Konkrétní výběr stěrky závisí nejen na typu podkladu, který vyrovnáváme, ale také na tom, jak má být vyrovnávací vrstva silná a jaké bude její zatížení v budoucnu. To, co se hodí do vilky, už nemusí být vhodné pro garáž a vůbec už ne pro komerční prostor.

Nejčastěji se používají samonivelační stěrky vyrovnávací neboli podkladní, které se hodí například na vyrovnání cementových potěrů, betonových ploch, původní dlažby, ale i dalších typů ploch, a vyrovnávají podlahu pod finální nášlapnou vrstvou. Pokud se vyztuží skleněnými vlákny, lze je použít i na mírně nestabilní podklad jako jsou třeba dřevěná prkna nebo sádrokarton. Finální vyrovnávající a také zpevňující stěrky slouží k přímému vyrovnání podkladů a koupit můžete i stěrky speciální, např. rychletuhnoucí, které na zatuhnutí potřebují pouhé 3 hodiny. Parametry určuje česká norma ČSN EN 13813. Dále je dělíme na:

  • cementové
  • anhydritové, které jsou stále populárnější pro své ekologické a uživatelské parametry (anhydritové podlahy)
  • disperzní
  • existují i specializované stěrky pro vysoké zatížení, které slouží zároveň i jako finální pochozí vrstva

Před samotným stěrkováním je třeba připravit podklad. Pokud je nerovnost vyšší než 5 cm stěrkování se nevyplatí. Proto si důkladně prohlédněte a změřte podkladovou vrstvu. Ta musí být bez prasklin, suchá, odmaštěná a pevná. Pokud na podkladové vrstvě najdeme nerovnosti, zbrousíme je a důkladně vysajeme. Pro odstranění prasklin se používají speciální sešívací sady s epoxidovou pryskyřicí, akrylové tmely apod. Když na nějakou trhlinku zapomene, stěrka proteče.

Je-li vyrovnávaná vrstva 5 mm a vyšší, položíme kolem stěn, případně i kolem sloupů proužky z pěnové pryže nebo kobercové lišty podlepené oboustrannou páskou. Ty budou sloužit jako dilatační vložky. Během svého zrání totiž se totiž stěrka „hýbe“ – postupně nabývá objemu a zase se smršťuje.

Jak na to?

Máme-li podkladovou vrstvu připravenou, můžeme přistoupit k samotnému stěrkování. Vždy si důkladně prostudujte návod, vyhnete se tím problémům i případným finančním ztrátám. Základem kvalitního stěrkování je vždy penetrace. Ta sníží nasákavosti podkladu, ochrání ho před vlhkostí a zvýší také jeho přilnavost. Penetrace také odstraní případné prachové částice, které mohly zůstat na podkladu.

Stěrkovou hmotu namícháme přesně podle návodu. I když se vám bude zdát hmota moc řídká nebo hustá, poměry v žádném případě neměňte, výsledná vrstva by mohla praskat nebo se dokonce drolit. Důkladně ji promícháme míchadlem, případně použijeme nástavec na míchání na vrtače. Výsledná hmota má mít konzistenci řídké kaše bez jakýchkoli hrudek.

Směsí vylijeme celou plochu podlahy a použijeme tzv. ježkový váleček. Tento nástroj s jehlami na povrchu válečku odstraní vzduchové bubliny. Poté necháme zalitou plochu vyschnout.  Pokud jsme i přes detailní přípravu někde zapomněli sebemenší skulinku, vytvoří se nám na stěrce trychtýř. Ten vyplníme buď samotným práškem, nebo trochou tužší směsi. Pozor ať vám při odstraňování detailů nezatuhne rozmíchaný zbytek stěrky.

Zrání a vysychání stěrky do znační míry závisí na okolním prostředí. Je-li moc horko, nebo průvan, případně nám na položenou stěrku přímo svítí slunce, nemusí položená vrstva zrát stejnoměrně, což může vést až k jejímu poškození. Je-li moc zima, vysychá déle, stejně jako při příliš vysoké vlhkosti vzduchu. Můžete-li si vybrat, pak ideální teplota pro práci se pohybuje mezi 15 až 20 stupni a vlhkost ovzduší v rozmezí 50 – 65 %.

Ohodnoťte tento článek:
Hodnocení: 5/5 (1 hlas)