Podle typu spojení s podkladem dělíme cementové potěry na tři druhy, které liší hlavně průzvučností:
- připojený, neboli spřažený je v celé své ploše bezprostředně spojený s podkladem a lze ho použít, je-li podkladní konstrukce dostatečně kvalitní – vodorovný posun obou vrstev je vyloučen
- oddělený potěr je od podkladu skutečně oddělen, a to separační fólií – používá se, když podkladní konstrukce sice je únosná, ale připojení není z různých důvodů možné – posun obou vrstev u tohoto typu možný je
- plovoucí potěr je od podkladu oddělen akustickou nebo tepelně-izolační vrstvou – tento typ potěru zajišťuje kročejovou i vzduchovou neprůzvučnost konstrukce a proto se, na rozdíl od prvních dvou typů, používá tam, kde je potřeba zvýšená neprůzvučnost
Cementový potěr se vyrábí z cementu, písku, kameniva a záměsové vody, případně dalších příměsí. Můžeme si ho vyrobit sami, nebo koupit hotovou směs, kterou pouze smícháme s vodou.
Na 1 m3 cementového potěru budeme potřebovat asi 360 až 410 kg cementu. Velikost zrn v kamenivu se liší podle toho, jakou vrstvu potěru budeme klást. Při tloušťce potěru do 40 mm lze použít maximálně 8 mm velká zrna ve směsi s aspoň 50 % písku (frakce 0-2 mm), zbytek je štěrkopísek (frakce 2-8 mm). Na 1 díl cementu použijeme 4 díly kameniva.
Záměsová voda musí být naprosto čistá, určitě nelze použít třeba vodu dešťovou. Tzv. vodní součinitel (poměr obsahu vody a cementu v čerstvé potěrové směsi) určuje kvalitu cementového potěru. Čím větší množství záměsové vody použijeme, tím nižší je kvalita a pevnost hotového potěru. A naopak - tím vyšší je smršťování potěru. Proto bychom to s vodou neměli přehánět.
Pevnostní třídy jsou limitovány maximálním vodním součinitelem, který nesmíme překročit. Pomocí přísad pak lze regulovat finální vlastnosti směsi - měkkost, roztékavost, zpracovatelnost, dobu tuhnutí a smršťovatelnost. Pomocí příměsí lze zase ovlivnit pevnost potěru.
Cementové potěry se používají v pevnostních třídách 12 až 65, z nichž každý se hodí pro jiný typ podlahové konstrukce. Nejnižší (12) se používá pro kontaktní potěr k vyrovnání nerovností, na která se dává podlahová krytina. Pro byty se používá pevnostní třída 20. Tu lze použít jak s dodatečnou podlahovou krytinou, tak bez ní v méně náročných prostorech objektu. Pro užitkové části domu je třeba použít potěr s pevnostní třídou 30. Vyšší třídy se využívají v průmyslových objektech.
Namíchanou směs dopravíme na místo pokládky zpravidla kolečkem nebo ve kbelících. Pozor na přímé slunce nebo mráz – ty mohou změnit vlastnosti směsi. Potěr je třeba zpracovat maximálně do 90 minut, optimálně do hodiny od namíchání. Nezapomeňte si připravit také lopatu, strhávací latě a hladítko.
Při pokládce je zavlhlé cementové potěry třeba strhnout latí do požadované výšky (tu si předem připravte). Když se to nepovede, neděste, ale směs zagletujte (gletování je speciální vyhlazení ručně, či strojově). Můžete použít také výztuž, například běžnou kari síť.
Pokládkou, ale práce nekončí. Asi měsíc po položení cementového potěru musíte v místě pokládky udržet teplotu vyšší než 5 °C a místo by mělo být chráněno před průvanem a přímým slunečním svitem, jinak dojde ke změnám vlastností a mohou se vyskytnout smršťovací trhliny. Pokud to jde, zabraňte tomu vhodnými dilatačními opatřeními, ale ani když se objeví, není to konec světa. Vzniklé praskliny můžete opravit sponkami a zalitím směsí speciálně vyrobenou pro tento účel. Cementový potěr je pochozí už po 24 hodinách a vydrží i poměrně vysokou zátěž.
V současné době si můžete pořídit i lité cementové potěry, které obsahují tzv. plastifikátory. Vyrábějí se průmyslově a jsou dovány jako hotový směs. Čerpadlo vám ji dopraví až do vzdálenosti 180 metrů a výšky 30 metrů, pokládka je velmi rychlá a obejdete se bez výztuží. Problémem může být, že každá betonárna používá jiný písek, takže není vhodné střídat více dodavatelů.
Pokud dodržíte složení a technologický postup, budou vám cementové potěry dobře sloužit dlouhé roky.