Úvod  ›   › 

Oprava starého betonového chodníku - možnosti

  

Při úpravě cest, odpočívadel, schodů, zpevnění okolí vodních nádrží, se nejběžněji používají betonové dlaždice. V současné době je trh zásobený rozmanitými betonovými dlaždicemi s nejrůznějšími povrchy, barvami a strukturami. Cena není přemrštěná a pokládka jednoduchá. Jako vše má však i beton omezenou životnost, a i když je starý betonový chodník ještě funkční, po létech užívání ztratil pěkný vzhled a zvětral. Podívejme se na to, jak dát starému chodníku nový kabát.

Ať už bude starý chodník poškozený málo nebo hodně, vždy bude nutné opravit pískové/štěrkové lože. Pokud potřebujeme opravit chodník z monolitického betonu, musíme nejprve úhlovou bruskou odřezat všechny poškozené části, vyjmout je a založit nový podklad.

Jestliže si už dáváme práci s opravou, zvolíme raději kombinaci monolitu s betonovou dlažbou nebo jiným vhodným materiálem. Výsledný efekt bude mnohem větší, než jednotvárná, fádní a šedivá plocha.

Oprava starého chodníku krok za krokem:

  • Pokud je původní lože chodníku v zachovalém stavu, může se rovnou přejít k doplnění a jeho urovnání.

  • K vyrovnání povrchu se výborně hodí kovová vodováha, kterou zároveň kontrolujeme lehký spád. Dešťová voda přirozeným způsobem vsakuje do okolního terénu a na chodníku se nevytváří louže.

  • Při vyjímání starých betonových dlaždic, které ještě můžeme po očištění použít, si vypomůžeme speciálním držákem, přímo určeným k tomuto účelu.

  • Čistíme raději vysokotlakým čističem, starý beton má totiž velmi členitý povrch, se kterým si kartáč a zahradní hadice poradí jen za cenu velké pracnosti a ztráty spousty času. Čistič lze zapůjčit.

  • Desky se vyjímají tak, aby se zbytečně nešlapalo po pískovém/štěrkovém loži.

  • Musíme-li rozšířit chodník, odebereme z rozšiřované plochy zeminu do hloubky 30 cm, a nahradíme ji kamenivem, které důkladně upěchujeme.

  • Na vyrovnané lože se již nesmí šlapat.

  • Abychom si byli jistí rovnoběžností hran desek, pokládáme další desku na hranu desky předešlé.

  • V případě řezání desky, si nejprve vyznačíme linii řezu podle latě a uřízneme úhlovou bruskou (kotouč o průměru 230 mm). Lze tvarovat i kladivem a sekáčkem, pokud dělených dlaždic není mnoho.

  • Stejným způsobem i materiálem lze navázat na schodiště a sjednotit ho s chodníkem (pokud existuje).

  • Pryžová palička najde uplatnění při vyrovnávání desek, jejichž povrch kontrolujeme vodováhou ve všech směrech.

  • Po uložení všech desek, přijdou na řadu výřezy, kterými doplníme plochu chodníku.

  • Nakonec vyspárujeme celou hotovou plochu křemičitým pískem. Ten vymezuje vzájemnou polohu dlaždic a zároveň je k sobě pevně poutá.

  • Elegantně vypadá kombinace dřeva a betonu. Používáme dřevo modřínové a cedrové, které je přirozeně odolné vůči povětrnostním vlivům a chorobám, musí se však počítat s tím, že časem získá cedrové dřevo stříbrnou patinu. Tím také se také dokonale sladí s betonem.

Nutné je však pamatovat na trvalý stín, umožňuje přichycení a rozvoj řas a tím kluzkost chodníku (nutnost alespoň jednou za rok důkladně vyčistit).

Borové dřevo musí být impregnováno tlakem.

  • Lícové cihly (klinkery) spolu s betonem rovněž vytváří vyvážený celek. Cihly se, co se tvrdosti týká, betonu skoro vyrovnají. Střídání červené a šedé barvy působí esteticky.

Kamenný koberec má mnohé výhody – jednoduchá údržba, rychlá pokládka, nezarůstá nechtěnou zelení, širokou škálu barev, sám o sobě je drenážním prvkem

Ale i nevýhody – nutnost přebroušení nebo otryskání, případně frézování starého povrchu, aby se odstranila stará, zvětralá vrstva (jinak hrozí odloupnutí koberce od původního povrchu), koberec se pokládá za použití epoxidových pryskyřic, nutnost penetrace a drahých dilatačních lišt.

Mnoho výrobců řadí beton k přírodním materiálům, díky obsaženým složkám – písku, vodě a cementu. Cement však přírodní prvek není, i když je z nich vyráběn. Musí se vyrobit v cementárně vypalováním vápence a jílu při vysokých teplotách (1450 °C). Vzniklý slínek se pak rozemílá na šedý prášek.

Aby beton nepůsobil jednotvárným dojmem a dobře se s ním manipulovalo, přichází výrobci dlažeb s mnoha variant tvarů, barevných odstínů i imitacemi přírodních materiálů.

Povrch se může otryskávat, brousit nebo naopak zrnit, čímž získá beton zcela jiný charakter.

Menší dlaždice se pokládají snáze a větší zase zaručují rychlejší práci. Beton také lze velmi dobře kombinovat, velké desky s malými, s dřevem nebo přírodním kamenem a vznikají tak zajímavé vzory.

Cesty vždy ovlivňují celkový vzhled zahrady, proto před realizací chodníku raději dvakrát přemýšlejme a jednou realizujme, je to (nebo by mělo být) na dlouhou dobu.

Ohodnoťte tento článek:
Hodnocení: 5/5 (1 hlas)