Úvod  › 

Jak se míchají barvy?

  

Základy míchání barev, ač se to možná nezdá, známe všichni. A to už od dob, kdy jsme si ještě skoro neuměli sami zavázat tkaničky. Že smísením modré a červené vznikne fialová, to jste pochopili už ve školce, kdy jste štětcem kreslili první neumělé tahy. Picasso se z vás možná věkem nestal, ale barevná teorie na zajímavosti neztrácí ani pro odrostlejší.

Rozdělení barev

Naprostým základem jsou barvy primární. Ty si vlastními silami prostě nevytvoříte. Musíte je mít. A s nimi následně lze dál čarovat. Jsou tři: žlutá, červená a modrá. Jsou to takzvané mateřské barvy barevného kruhu. Jeden z nejpoužívanějších barevných diagramů sestavil malíř Albert Munsell, ač nebyl, jak se někdy mylně uvádí, tím prvním. Průkopníkem v této oblasti se stal dobře známý Isaac Newton.

Smícháním dvou primárních barev vzniká barva sekundární. To je třeba ta námi zmíněná fialová v prvním odstavci. Ale také například oranžová. V případě, že chcete spíš zářivou barvu, volte barvy, které jsou na barevném kruhu vzdálené. Když si vyberete barvy blízko u sebe, vznikne vám barva tmavší. (Dobře je to patrné na té fialové, kterou jsme si vybrali za příklad už v předešlých řádcích, pokud chcete mít intenzivní světle fialovou, prostě si vyberte odstíny, které jsou si na barevné paletě vzdálenější.)

O terciálních barvách bychom mohli velmi zjednodušeně napsat, že se k nim dostanete tak, že zkrátka smícháte jednu primární a jednu sekundární barvu.

Dále barvy rozlišujeme podle toho, jestli jsou v kruhu vedle sebe, pak hovoříme o analogických barvách, nebo jsou naproti sobě. Potom se jedná o takzvané komplementární barvy, přičemž se můžete setkat také s termínem doplňkové.

Pro potřeby designu se používají také přímo speciální analogické a doplňkové palety. Vliv barev na naše vnímání, a tím i psychiku je totiž značný. Analogické barvy vyvolávají harmonii, komplementární barvy znamenají kontrast a aktivizují.

Monochromatická paleta pak zobrazuje barvy jediného odstínu a vyznačuje se absencí hloubky.

Mezi teplé barvy patří:

  • žlutá
  • oranžová
  • červená

Takové odstíny povzbuzují a podněcují k aktivitě. Zároveň je máme také tendenci je vnímat, jako by byly v popředí. Proto se často používají v interiérovém designu k optickému zvětšení prostoru, ve spolupráci s volbou světlého odstínu.

Naproti tomu studené barvy (řadíme sem například modrou) zklidňují a tlumí.

Tmavé barvy současně vyvolávají opačný efekt: Prostor opticky zmenší, což může být v bytě ku prospěchu, pokud potřebujete zútulnit příliš velkou místnost. Dobrou volbou je však tmavá barva na podlaze. Vyvolává stabilitu a reflektuje přirozené uspořádání prostředí v přírodě.

Metody míchání barev

Rozlišujeme dva systémy. První je aditivní skládání barev. To znamená, že součtem dvou barev získáme námi výše zmíněnou barvu komplementární. Součtem všech tří vznikne bílá a vytvoří se světlo větší intenzity. V režimu RGB (tedy red, green, blue), kdy se míchá červená, zelená a modrá, pracuje například monitor vašeho počítače.

Subtraktivní barevný model naproti tomu pracuje na principu odečítání barevných složek. S každou další barvou se část původního světla tedy ubere. Výsledek, který zůstane, je odražené zbytkové světlo. Tady je tedy výslednou barvou černá, respektive nikoli čistě černá, ale velmi tmavá hnědá. Na tomto principu pracuje režim CMYK, (jinak cyan, magenta, yellow a key), kdy se užívá azurová, purpurová, žlutá a samostatně černá, které se, jak jsme napsali výše, nedá docílit mícháním všech barev. Model používají například tiskárny.

Vlastnosti jednotlivých barev

Základním parametrům odpovídá model HVS nebo též HVB. Zkratka pochází z anglických slov hue, saturation a value. Model v podstatě reflektuje to, jak intuitivně vnímá barvy člověk. Tedy:

  • hue – Čili barevný tón, též odstín, je v podstatě přímo to, co najdete na námi výše zmíněném barevném kole.

  • saturation – Tedy sytost barvy, znamená vlastně tolik, jestli se jedná o barvu intenzivní nebo naopak tlumenou. Dělí se dále na pastely, stíny a tóny. Jejich konečná podoba se dá ovlivnit, velmi stručně řečeno, přidáním buď černé nebo bílé barvy, někdy se též volí doplňková barva umístěná v barevném kruhu přesně naproti. Doplňková barva se dá odhalit také zajímavým trikem: Když se budete intenzivně dívat na barvu a následně upřete zrak na bílý povrch, objeví se před vaším zrakem právě doplňková barva. Zejména při přidávání černé buďte ovšem opatrní.

  • value – Česky jas, určuje, jaké postavení má barva na stupnici šedé, tedy zjednodušeně řečeno, je-li blíže k černé nebo k bílé.

Ohodnoťte tento článek:
Hodnocení: 5/5 (1 hlas)