Jakým způsobem vytvořit podlahu proti hluku?

Hluk v budovách může velmi výrazně snížit komfort při užívání staveb, a to především u staveb obytných, ve školách nebo v prostorech určených pro klidnou a soustředěnou práci. Proto je tento faktor ošetřen i v normách, které udávají požadavky na vzduchovou a kročejovou neprůzvučnost stavebních konstrukcí. Jaké možnosti tedy máme, abychom požadovaných hodnot dosáhli?

Vzduchová neprůzvučnost

Hluk šířící se vzduchem je vlnění, které vychází od zdroje a šíří se prostorem i konstrukcemi. Můžeme si pod tím představit hlasitou hudbu či televizi, rozhovory apod. Standardně tento faktor u objektů s dobře řešenou podlahou vyhoví. Pokud ne, je vhodným řešením umístění podhledů v místnostech se zdrojem hluku nebo užití podlahových akustických desek.

Instalace akustických desek bývá jednoduchá. Desky se pokládají přímo na nosnou stropní konstrukci. Jednoduše se naskládají vedle sebe a nášlapná vrstva se položí přímo na desky. Vše probíhá bez lepení a náročného spojování. Výhodou těchto desek je to, že mohou fungovat i jako kročejová izolace.

Kročejová neprůzvučnost

Kročejový hluk vzniká mechanickými nárazy na povrch podlahy, které rozvibrují stavební konstrukce a hluk se tak šíří dál. Typicky se jedná o chůzi nebo třeba pády předmětů. Eliminaci kročejového hluku lze provádět několika způsoby, podívejme se na ně:

• Plovoucí podlahy (těžké, lehké)
• Povlakové podlahy
• Roštové podlahy

Plovoucí podlahy těžké

Principem plovoucích podlah je umístění nášlapné a roznášecí vrstvy na měkkou a pružnou vrstvu, která tlumí nárazy a zabraňuje přenosu vibrací. Obě vrstvy tudíž „plavou” na zvukově izolačním podkladu (ten běžně funguje i jako izolace tepelná). Plovoucí podlahy můžeme rozdělit dle způsobu provádění na lehké a těžké.

Těžké plovoucí podlahy využívají jako roznášecí vrstvu beton (popř. anhydrit). Označení těžké plovoucí podlahy se užívá kvůli velké objemové hmotnosti betonu. Tento typ podlah se provádí umístěním pružné izolační vrstvy (nejčastěji na bázi minerálních vláken, popř. pružné pěny, rýhované nebo dutinové pryže) na nosnou stropní konstrukci. Důležité je umístit izolační materiál i mezi stěnu a roznášecí vrstvu, aby nedocházelo k přenosu hluku stěnou. Dále se nesmí zapomínat na hydroizolaci (PE fólie), kterou je nutné umístit na izolační vrstvu před nalitím roznášecí betonové vrstvy. Vlhkost v lehkých a porézních materiálech izolační vrstvy vede ke zhoršení jejich vlastností. Na vrstvu betonu se umísťuje konečná povrchová úprava (např. laminátové podlahy, keramická dlažba, parkety…)

Výhodou těžkých plovoucích podlah je jejich spolehlivost a ověřená funkčnost. Také s jistotou zajistí i vzduchovou neprůzvučnost. Nevýhodou je větší zatížení stropní konstrukce, což může být problém hlavně u dodatečných úprav, kde se s tímto zatížením nepočítalo.

Plovoucí podlahy lehké

Místo betonu se používají k roznášení zatížení lehčí materiály, často na bázi dřeva (CETRIS, OSB nebo dřevotřískové desky) nebo podlahový sádrokarton. Funkce nášlapné a roznášecí vrstvy může být sloučena.

Provádění bývá jednodušší, Na zvukově-izolační vrstvu se pokládají desky, které do sebe většinou zapadají na drážku. Desky se kladou ve dvou směrech, druhá vrstva kolmo na první (jsou i desky, které umožňují pouze jednu vrstvu). Výhodou je menší tloušťka konstrukce a menší zatížení. Na druhou stranu tyto podlahy nemají tak vysokou vzduchovou neprůzvučnost a v kombinaci s lehkými stropy nemusí vyhovět. Pak je dobré zvolit tužší desky s větší objemovou hmotností.

Povlakové podlahy

Místo bránění chvění ve vstupu do konstrukce se povlakové podlahy snaží zabránit jeho vzniku. Na podkladní vrstvu, nejčastěji betonovou mazaninu, je umístěn podlahový povlak s měkkou nášlapnou vrstvou (PVC, linoleum, textil, pryž). Ta se buď lepí, nebo pokládá na sucho.

Roštové podlahy

Nášlapná vrstva je umístěna na nosném roštu, který leží na podložkách tlumících nárazy způsobující chvění konstrukce. V běžných stavbách se tento druh podlah jeví jako málo účinný a neekonomický, proto se běžně nevyužívá.