Úvod  › 

Jak uspořádat malý dětský pokojíček?

  

Nejpozději v momentě, kdy vaše ratolest opustí rodičovskou ložnici a přesune se vstříc alespoň částečné samostatnosti do vlastního pokoje, je potřeba vyřešit jeho uspořádání. Jak si poradit v případě, že vám k dispozici moc místa nezbylo? I malý pokojíček lze zařídit účelně. Čtěte jak.

Kouzlíme s barvami

V první řadě si pamatujte: Jde o dětský pokoj, ale to neznamená, že musíte na jedné ploše předvést kompletní vzorník sortimentu Barvy laky. Držte se dvou nebo tří odstínů, úplně to stačí.

Za základ si vezměte světlé tóny, které opticky zvětšují prostor. Bílá působí dokonale čistým dojmem, ale pokud ve vás evokuje spíš vidinu lékařského pláště a dokonalé sterility, sáhněte po světlém dřevě. Má to ještě jednu výhodu.

Až totiž potomek na počátku puberty dojde k nevyhnutelnému závěru, že váš vkus je absolutně mimo, pořád máte šanci, že neutrálně laděný nábytek „uhájíte”. Vyměnit pak budete moci za odlišně barevné jenom doplňky, třeba polštáře, úchytky na zásuvky atd. Ty klidně ponechte v tónech pestrých a intenzivních, nebojte se zelené, fialové, k neutrálním barvám se navíc hodí všechny.

Robustní nábytek je tabu

Základní pravidlo velí jasně. V malém dětském pokoji je opravdu vhodné zapomenout na obrovskou skříň po babičce zabírající celou jednu stěnu. Myslíte to bezesporu dobře, masiv je sice skutečně záležitost kvalitní a vydrží další desítky let, ale celý prostor se doslova ani nenadechne. Barevně volte podle zásad jmenovaných v předešlém odstavci. Máte-li tu možnost, ideálním řešením jsou samozřejmě skříně vestavěné.

Rozhodně se také není vhodné vzdávat dalších úložných prostor. Na pořádek sice občas při pohledu do místnosti, kde to vypadá jak po útoku barbarských nájezdníků, budete mít chuť rezignovat, ale vaše dítě potřebuje řád a výchovné snahy o pořádkumilovnost se jednou účinkem neminou, takže vytrvejte.

V nepříliš velkém pokojíčku preferujte spíše drobnější kusy nábytku. Komody, boxy, hodit se bude i dostatek poliček. Což souvisí s další neocenitelnou radou: Naučte se využít i prostor v horní části místnosti. Zejména malé děti potřebují samozřejmě mít hračky po ruce „při zemi”, ale hlavně sezónní oblečení se s klidem může zabydlet až těsně u stropu.

Samostatnou kapitolou je postel

Předem si řekněme upřímně: Kvalitní spaní, odvislé od pečlivě vybraného roštu i matrace, prostě neošidíte. V rámci hospodárného pojetí se i postel dá „vyhnat” nahoru a děti budou z takové možnosti pravděpodobně nadšené. Musíte-li zařídit pokojíček pro dva, jako vhodnější varianta se podle některých názorů prezentuje spíš rozkládací dvoulůžko, kdy přes den je jedna postel zasunutá do jakési zásuvky. Proč? Dítě na horním lůžku obklopuje vydýchaný vzduch, na spodním je zase malý spáč v poněkud stísněných podmínkách.

Nejde-li to jinak, palandu pořiďte. Pod některé patrové postele se designéři v rámci úspory pokoušejí vměstnat „pracovní” koutek se stolem, nicméně to raději nedělejte. Musíte-li se už k tomuto řešení s ložem ve výšinách uchýlit, volte spíše ty sestavy, které jsou ve spodní části s úložným prostorem. Zimním bundám takto bude opravdu lépe než vašemu dítěti při psaní úkolů. Dejte přednost tomu, aby byl stůl raději pod oknem, ať má obyvatel pokoje zajištěno ideální denní světlo.

Poslední nezbytnou součástí je osvětlení

Na něj je tahle část bytu poněkud náročnější. Dítě si tu hraje, odpočívá, později píše úkoly. Jedno centrální světlo je rozhodně nedostatečné. Potřebovat budete ještě minimálně lampu na psací stůl a lampičku na noční stolek. Tu ocení nejen už o něco větší ratolesti, které si budou před spaním chtít číst nebo se nečekaně v noci vzbudí a budou mít třeba žízeň. Těm malým můžete zase zapnout zdroj s pokud možno měkkým světlem, aby se před usnutím nebály tmy. Doosvětlete ale všechny tmavé kouty, u nichž hrozí, že by se váš potomek mohl například zranit o nábytek, pokud neuvidí, kam šlape. Tento aspekt bychom opravdu doporučili nepodcenit, děti jsou bytosti plné energie a nepohybují se zrovna s opatrností.

Ohodnoťte tento článek:
Hodnocení: 5/5 (1 hlas)