Postup rozvádění vodovodních trubek

1. Pečlivé rozkreslení - při instalaci se musí naprosto přesně dodržovat plány. Sebemenší chybička může znamenat katastrofu. Někde trubky dobře nedosednou, těsnění bude přetížené a jednoho krásného dne to nevydrží a vytopí vás. Nebo jiná situace, a to se projeví už záhy po zavedení, trubka skončí, kde nemá a vy už nenapojíte například toaletu nebo cokoli jiného, co má vývod nebo naopak přívod vody jen v jednom místě, se kterým se nedá hnout. Proto nosí instalatéři s sebou křídu, kterou si přesně podle plánku vyměří a nakreslí na zeď, kudy trubky povedou.
2. Proříznutí tras - na to mají řemeslníci speciální ruční drážkovačku, kterou "projedou" nakreslené trasy, čímž vytvoří rýhy do požadované hloubky (viz odstavec hloubka) a odsekají tolik zdiva, kolik potřebují, aby se jim tam trubky vešly.
3. Hrubý rozvod - poté provedou tzv. hrubý rozvod, aby viděli, jak jim to vychází. Teprve poté se pouštějí do kosmetických úprav. To se týká toho vyměřování pro toalety, bidety, vodovodní kohoutky atp.
4. Izolace - samozřejmě nemůžete trubky nechat jen tak, proto se izolují, aby se chránily v podstatě samy před sebou. Z tepelných trubek by to teplo nemělo odcházet, kdežto trubky se studenou vodou mají tendenci se rosit.
5. Zaventilování + zazdění

Hloubka

Teď už víme, jak to zhruba probíhá, ale jak hluboko mžeme trubky vlastně hledat?

• Ve zdech - tady existují různé typy uložení. Buďto přímo pod omítkou, tady se dá počítat s hloubkou cca kolem 13 mm, anebo se občas budují šachty. U těch poto záleží na řemeslníkovi, jak je vybuduje.
• Pod zem - tady platí obecné pravidlo, že nejmenší hloubka musí být 120 cm, protože od této hloubky voda nezamrzá.