Úvod  ›   › 

Jak odvodnit velkou plochu střechy?

  

Způsob, který jsme byli nuceni zvolit my, není pro každého. Rozhodně ne pro menší domky s malou zahrádkou. Přesto se chci o svou zkušenost podělit; možná se najde někdo, komu bude tento postup dobrým rádcem a pomocníkem. Možná, že má někdo podobný nápad a netroufá si ho zrealizovat a článek ho při rozhodování podpoří. Anebo odradí.

Před lety jsme zakoupili nemovitost k rekonstrukci – no nemovitost – řeknu to rovnou, statek to byl.

Starý, v dezolátním stavu - naposledy se tu hospodařilo přibližně před 35 lety, ale veliký.

Původně byl statek až překvapivě dobře vybaven

  • v domě zavedená voda
  • splachovací WC i koupelna s vanou
  • odpady svedené do jímky
  • elektřina

Jenže po těch letech nic nefungovalo (kromě studny – ta byla kupodivu funkční a do té doby, než jsme ji vyčistili, tekla voda dokonce čistá; pak už ne, ale to je jiný příběh) a hlavně skoro nic neodpovídalo současným předpisům (například elektřina byla ještě vedena jako nástřešní, a podobně). Jiným slovy – přesto, že tam všechno bylo, muselo se vše stávající zlikvidovat a nahradit novým. Původní zůstaly jen nosné zdi.

Zkrátka, přestože jsme tu viděli práci na dalších dvacet let, pro koupi usedlosti jsme se rozhodli. Měla i svoje pozitiva:

  • velké pozemky
  • vedlejší hospodářské budovy, a to

            1. chlévy

            2. otevřené přístřešky

            3. stodoly

A tohle všechno nám vyhovovalo. Propočítali jsme, že hlavní budovu – rodinný dům, bychom mohli mít do dvou let připravený k nastěhování a všechny ostatní stavební úpravy a renovace, které se dají odložit, bychom prováděli až následně. Vše svépomocí.

Smlouvy byly podepsány, finanční obnosy složeny, vyřízeny všechny záležitosti na úřadech. Nezbývalo nic jiného, než se pustit do úprav podle předem stanoveného harmonogramu.                                                                                                                     

Ach ty naše střechy!

Jak už to tak u rekonstrukcí domů bývá, začali jsme výměnou střechy na rodinném domě. Střecha je sedlová a je obrovská. Plán byl, že její renovaci budeme muset provést na tři etapy.

Sotva jsme sundali první část starých tašek, přišly deště, no spíš lijáky, a trvaly   celé tři dny.Obnaženou část střechy jsme jakž takž zabezpečili, hrůza nás   jímala,  až když jsme vyšli na pozemek a zjistili, co nám ty velké střechy všech   našich budov natropily.

Jednak už střechy neměly dávno okapy, ale ani ty by nebyly nic platné! Voda byla všude: na nádvoří se nám vytvořilo bahnité pole, voda prosakovala ze zadní a jedné boční strany do domu, po cestě od příjezdové brány (je lehce svažitá) se voda valila do chlévů a do kurníku, kde strašlivě nadávaly slepice, neboť ho nemohly opustit. Trávníky se změnily v mokřiny a voda zatekla i do sklepa.

Tak a co teď?!

Situaci bylo nutné řešit přednostně. Je jasné, že voda tímto způsobem promáčí pěkně dlouho postupně všechny budovy a ty by nám jednoho dne mohly spadnout na hlavu. Tak to tedy ne! Bylo nutné hledat optimální řešení, a to ihned.

Našlo se, ale nebylo to snadné, spíš naopak; dalo nám to zabrat, ale konečný výsledek – no hádejte – ten byl víc než uspokojivý.

Řešení nám poskytl malý rybníček na našem pozemku. Snad se tu dříve chovala vodní drůbež – nyní byl zarostlý, nevábného vzhledu i pachu, s polozbořenými kamennými hrázkami. Avšak přinesl nám spásný nápad: vyčistíme ho, opravíme a dešťovou vodu ze střech do něj odvedeme pomocí systému odpadního potrubí, vedeného v zemi. Z nápadu jsme se radovali, při realizaci nám tuhl úsměv na rtech.

Realizace a překvapení

Nejdříve se musela dodělat nová střecha na domě. Měli jsme docela štěstí – po dobu výměny tašek pršelo jen málo.

Pak jsme pozvali klempíře, a ten musel na všech budovách umístit nové žlaby s okapovými rourami. Základ našeho plánu byl hotov. Teď už „jen“ zbývalo vybudovat dobře promyšlený odvodňovací systém, jímž se voda svede do rybníčku.

Při čištění rybníčku jsme zjistili, že do něj ústí nějaké roura. Že by to byl odvod z chlévů a hospodáři sem kdysi odváděli močůvku a odtud ji pak vozili na pole? Nebo co to je?

Rouru jsme pročistili, až kam to šlo a šli pátrat, kde by tak mohl být její začátek. Postupně jsme našli na pozemku několik malých kanálů, po těch letech však zasypaných z velké části zeminou a kamením.

Po podrobném prozkoumání jsme zjistili, že náš nápad nebyl originální, že ho měl už náš předchůdce a systém odvodu dešťové vody ze střechy dávno vybudoval!

Jenže v jakém bude asi stavu?

Tak jsme střídavě do nalezených kanálů napouštěli vodu a sledovali, zda vytéká do rybníčku. Jaká to byla radost, když z jednoho kanálu se voda opravdu do rybníčku dostala.

Když jsme však prolévali třetí kanálek, voda nám vytekla z druhého. Bylo jasné, že systém je buď poškozený, anebo ucpaný. Ale byli jsme na dobré cestě, dalo se určit, v kterých místech odpad není funkční.                                                 

Tak přišly na řadu motyky a krumpáč a ve vytypované oblasti jsme začali kopat a postupně odkrývali roury, z nichž některé byly ucpané i rozbité, tudíž se voda dál nedostala.

Ani netušíte, jak jsme si přáli, aby tato, asi dva a půl metru dlouhá vadná roura byla jedinou závadou tohoto odvodňování. Kéž bychom nemuseli hledat celý rozvodný systém a vyměňovat ho!

A teď už jen zkráceně – štěstěna stála při nás, výměna dvou rour stačila a od té doby voda ze střech odtéká příslušnými kanálky a rourami do rybníčku. A funguje nám to tak již léta.

Jen jsme do plánu pozemku zakreslili, kudy tento důmyslný systém odvodu dešťové vody vede; to pro příští generace, aby to v případě potřeby našli hned.     

Ohodnoťte tento článek:
Hodnocení: 5/5 (1 hlas)