Úvod  › 

Živý plot z cesmíny

  

Čeleď cesmínovitých je hojně rozšířená v mírných i tropických oblastech celého světa a zahrnuje kolem 600 stálezelených i opadavých druhů, včetně endemických.

Cesmína roste divoce i v jižní a západní Evropě, u nás se stala velmi oblíbenou zahradní rostlinou nejen pro svůj exotický vzhled, ale i pro množství rozmanitých různobarevných kultivarů a poměrnou nenáročnost pěstování a údržby, pokud se rozhodneme vybudovat živý plot.

Nejznámějším a nejčastěji používaným druhem pro tyto účely je jistě cesmína ostrolistá, která dala vzniknout četným variacím listu i plodu. Její lesklé listy mají ostře ostnité okraje, čímž se brání proti okusu zvěří. Když větve dosáhnou bezpečné výšky, listy své ostny ztratí. I solitérně vypadají kouzelně například pestrolisté kultivary Ilex aquifolium 'Golden Mikmaid', jehož listy se stářím zbarvují do žluta a šedozelena nebo 'Handsworth New Silver', s výjimečně dlouhými pilovitými listy na lehce fialových větvích.

Cesmína ostrolistáCesmína ostrolistá (Autor Andy Mabbett CC)

V přírodě může cesmínový strom dosáhnout výšky až dvaceti metrů, na zahradě lze živý plot řezem udržovat keřovitý a vznikne nám tak úžasná neproniknutelná bariéra. Průřez se provádí nejčastěji v červnu a koncem srpna.

Pěstování cesmíny

Cesmína preferuje sypké půdy bohaté na humus, poroste ovšem v každé zemině, která není zamokřená, nebo naopak příliš suchá. Některé kultivary jsou výlučně samičí, jiné samčí, proto se plody na samičím jedinci objeví pouze za pomoci opylujícího hmyzu, nebo pokud zvolíme samosprašnou variantu.

Řízky, kterými můžeme cesmínu rozmnožit, si nařežeme nejlépe v květnu a před zasazením udržujeme ve vlhku a teple.

Při výsadbě mladých rostlin přidáváme do půdy rašelinu a na zimu přikrýváme, jelikož obzvlášť některé druhy jsou náchylné k promrzání kořenů. Všeobecně se dá říct, že zelené odrůdy cesmíny jsou otužilejší, než různobarevné. Nejvhodnější stanoviště pro zdárný vývoj nových keříků je v polostínu. Pro zachování panašování listů potřebuje dospělejší dřevina alespoň krátký dotyk letního slunce, ostré zimní jí však škodí.

Jeden z kultivarů vzniklý zkřížením právě cesmíny ostrolisté s plazivým druhem cesmínou vrásčitou (Ilex rugosa) se ukázal jako velmi odolný proti chladu a může se proto vysazovat i v oblastech, kde by jiné druhy nepřežily. Je to cesmína modrá (Ilex x meserveae), jejímiž kultivary jsou třeba 'Blue Princess' nebo 'Blue Angel' se zářivě rudými plody. Ilex rugosa pochází ze Sachalinu a z japonského ostrova Hokkaidó.

Lidé, kteří mají už jen třeba kvůli údržbě raději neostnité druhy, vybírají do zahrady například cesmínu vroubkovanou s tlustými kožovitými listy, která se vzdáleně podobá zimostrázu (Buxus) nebo kultivary jako jsou 'Pyramidalis Fructu Luteo' (oranžové peckovice) nebo například 'J. C. van Tol' (oboupohlavní rostlina).

Výrazně barevné - červené, oranžové, žluté, modré, dokonce i černé podzimní plody cesmín jsou, podobně jako v dalších případech zahradních rostlin, pro člověka jedovaté, takže bychom měli dávat pozor na děti, pro něž jsou tyto svítivé korálky atraktivní.

Cesmína přeslenitáCesmína přeslenitá (Autor Nacho 13 CC)

Naopak z listů cesmíny paraguayské se připravuje nejoblíbenější jihoamerický nápoj mate (yerba maté) se silně povzbuzujícími a léčivými účinky, tlumící pocit hladu. Ilex guayusa je zdrojem stimulujícího amazonského čaje i součástí ayahuascy, šamanského halucinogenního nápoje. Větvičky cesmíny se už i u nás používají jako doplněk originálních vánočních, ale i podzimních vazeb a dekorací...

Ohodnoťte tento článek:
Hodnocení: 5/5 (1 hlas)