Pořídili jste si velkou plochou televizi a nyní se těšíte, jak si jí budete dosyta užívat, sezvete příbuzenstvo a budete si vychutnávat skvělé zážitky ze sledování filmů i sportovních přenosů? Nemá to být malování čerta na zeď, ale právě na ní se může nacházet problém! Zavěšení ploché televize na stěnu dokáže někdy vydatně pocuchat nervy! Na následujících řádcích můžete načerpat inspiraci, jakým způsobem je možné tento nepříjemný problém řešit.
Úvodní rada zní: zjistěte si do jakého materiálu budete chtít držák na televizi ukotvit. Především Vás bude zajímat pevnost zdi. Existují různé způsoby kotvení závislých na typu zdi. Nejjednoduší je kotvení do stěny z plných cihel (plná cihla je taková, která nemá dutiny) a zeď nemá drolící se spáry (z takových spár se může kotva vytrhnout).
Například u panelového domu jsou převážně betonové stěny, udrží mnoho, avšak pozor na ocelové výztuhy. Když je vrtačkou trefíte tak je potřeba vrtat vedle né skrz výztuž!
Dále existují cihly nebo spíš tvárnice duté, na které již potřebujeme promyšlenější řešení například v podobě lepidel do otvorů s trubičkovou síťkou.
A pak zde máme sádrokartonové zdi (nebo též deskové, nemusí být pouze ze sádrokartonu, ale i ze dřeva čí jiného materiálu). Tyto stěny tvoří lehké případně těžší příčky, poměrně pevné, ale pozor si musíme dávat na takové stěny, které jsou velmi úzké, s jednou deskou a s vnitřní nedostatečně nadimenzovanou nosnou konstrukci, tzv. ocelovým rastrem (ideální je, když projektant s tímto zatížením od televize počítá). Dodatečné úpravy jsou možné, ale stojí to čas, peníze a nepořádek v místnosti.
Pojďme se tedy podívat blíže na jednotlivá řešení:
Prvním krokem by mělo být zjištění tloušťky sádrokartonové desky, která se běžně pohybuje mezi 9-12,5 milimetry, v případě více vrstev i více. Z těchto parametrů se odvozuje nosnost hmoždinek do sádrokartonu. Pro montáž je v daném případě ideální využít kovové hmoždinky HM, jež jsou na metrický závit. Tyto hmoždinky sádrokartonovou desku „obejmou“. To znamená, že hmoždinka, která má průměr 12 milimetrů, by měla být schopna unést zátěž 15 kilogramů. Když bude brán v úvahu držák se čtyřmi upevňovacími šrouby, může být nosnost 60 kilogramů. Zde je třeba především pamatovat na to, že některé držáky sice dovolují větší množství hmoždinek, jejich vzdálenost by ale měla být minimálně 15 centimetrů, aby nedošlo k narušení struktury desky.
Další řešení je náročnější, je ale i o poznání účinnější. Držák nekotvíme do samotné desky, ale přes desku do pomocných profilů. Pomocí odlamovacího nože se vyřízne sádrokarton od stojny ke stojně. V místě, kde bude posléze držák, se vmontuje ocelový profil. Je potřeba držák již mít a překreslit si jeho rozměr na stěnu (ať víme kde provádět zásah do konstrukce). Po ukotvení profilů se vyříznutý obdélník dá zpět, vše se zatmelí, vybrousí a přemaluje. Do těchto ocelových profilů se následně upevní držák televize.
Předvrtání otvorů provádíme bez příklepu! Jediná vyjímka je u cihel Porotherm AKU. Avšak pro jistotu, když nevíte z čeho zeď přesně je, příklep nepoužívejte. Otvor vyvrtáte také, ale bude to o něco déle trvat.
Ke kotvení můžeme použít:
Více užitečných informací o šroubech a průvlakových kotvách najdete zde.
Kdo si na složitější zednické práce nevěří, může problém s pověšením řešit prostřednictvím předstěny. Ta může být zhotovena z různých deskových materiálů, ať již se jedná o dřevotřísku, dřevoštěpku či cementovláknitou desku. Tím se dosáhne vyšší nosnosti. Za předstěnu se pak skryje veškerá instalace. Jestliže chcete ohromit návštěvy, lze mezery, jež bude mezi deskou a zdí, využít i k montáži efektního zadního osvětlení.
Nelíbí se vám žádné z výše nabízených řešení? Pak se lze celému problému vyhnout tím, že zakoupíte speciální stolek, jenž je opatřen stojanem a držákem televize. Takové řešení je ale o něco finančně náročnější.
RU
Tisk 
PDF