V dnešní době je na trhu poměrně široký výběr kování pro spoje prvků a dílců dřevěných konstrukcí. Díky mnoho jejich výhodám spoje s použitím kování pozvolna vytlačují klasické tesařské spoje. Problematika navrhování a používání spojů s použitím kování je však dosud nedostatečně popsaná v odborné literatuře a technických normách, což znesnadňuje nejen inovaci a optimalizaci tvarů vyráběného kování, ale i posuzování únosnosti těchto spojů.