Stále zelené keře na ploty

Živý plot z rozmanitých rostlin a dřevin, opadavých i neopadavých, stálezelených i na podzim se vybarvujících, by neměl tvořit jen přirozenou bariéru před ruchem a nechtěnými pohledy, nebo vymezovat hranici pozemku, ale měl by nám hlavně dělat radost tím, jak pěkně vypadá.

Proto je potřeba správně zvolit druhy dřevin, které budou doplňovat pojetí celé zahrady a přihlédnout samozřejmě i ke složení půdy a klimatu. I takzvaně přírodně rostoucí živý plot je potřeba občas zastřihnout a vytvarovat, aby rostliny prosperovaly.

Pokud se rozhodneme vybudovat živou zábranu ze stálezelených dřevin, asi nám v první řadě vytanou na mysli jehličnany, v čele s u nás velmi obvyklou a často vysazovanou tújí - zeravem západním. Do roviny zastřihnuté zelené pásy kolem celého pozemku se ovšem nelíbí většině zahradních architektů a proto je často nedoporučují. Nejen proto, že působí staticky a během roku se nijak nemění, ale i kvůli nevzhlednému hnědnutí a následnému řídnutí a opadávání. To může být způsobeno jak nevhodnou závlahou, či škůdci, tak i špatným stanovištěm, posypovou solí a dost často tomu dopomáhá náš čtyřnohý přítel, který si podél celého plotu značkuje teritorium a to každou rostlinu dříve, či později zahubí.

Související článek: Stavba plotů svépomocí

Při zakládání živého plotu mnoho lidí sahá také po různých druzích cypřišků - například cypřišku Leylandském, který láká svým rychlým růstem, ale i když poroste v jakékoli půdě, není zcela otužilý.

I zde platí, že zlaté kultivary těchto oblíbených jehličnanů jsou málo odolné proti mrazu a proto se doporučuje je do živých plotů raději nepoužívat.

Tis červený roste spíš do výšky, než do šířky a nejpomaleji ze všech dřevin, používaných na živý plot. Celá rostlina je pro člověka jedovatá.

Tis červený (Taxus baccata) (Autor Nacho CC)

Pokud zvolíme plot z tújí, cypřišů, jalovců, tisů a dalších jehličnanů, je oku lahodící roztříštit jednolitou plochu nějakým kvetoucím, nebo barevnolistým keřem.

Další jehličnaté stromy, které se vyjímají krásně a majestátně solitérně, jako je třeba smrk a borovice, v živém plotě nevypadají dobře, jelikož se velmi zle tvarují a smrk potom navíc často zevnitř vysychá a neroste.

Do tzv. neopadavých dřevin, které se dají použít jako zábrana, patří i habr obecný, kterému stejně jako dubu staré listy zůstávají na větvích a opadávají až na jaře, kdy začínají rašit nové, což vypadá rustikálně, ale porost tím celkem prořídne.

K listnatým dřevinám, které si i v zimě ponechávají svůj zelený šat, se řadí i mahonie cesmínolistá, i když ve velkých mrazech se stává, že listy shodí a je třeba ji na jaře důkladně seříznout.

Nesmíme zapomenout na neopadavé druhy cesmíny, (která s mahonií oproti předpokladům není příbuzná), na netrnité odrůdy ostružiníku, který v létě plodí výrazně aromatické plody, nebo třeba na stálezelený druh odolného ptačího zobu, který se ovšem musí často upravovat.

Pro umělce je výzvou zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens), který se s oblibou obstříhává do těch nejbizarnějších tvarů.

Zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens) (Autor 77494669@N00 CC)

Úspěšnou rostlinou do živého plotu je i pěnišník (rododendron), který nás zjara ohromí záplavou barevných voňavých květů, bobkovišeň (vavřínovec) a stálezelený druh zimolezu, který je však vhodný jen do teplejších oblastí.

Brslen japonský má zajímavé žlutozelené listy, po zástřihu hezky houstne, je mrazuvzdorný, ale hodí se spíš do nízkých ozdobných plotů.

Díky svým barevným plodům je nejen efektní, ale přiláká do naší zahrady i spoustu ptačích návštěvníků dřišťál (Darwinův, úzkolistý, Juliin) nebo hlohyně šarlatová, která díky svým výrazným trnům vytvoří neprostupnou hradbu.

Do zahrady japonského typu se jako hustá zástěna hodí určité mrazuvzdorné druhy bambusu, nejlépe rodu Fargesia nebo Phyllostachys.

Živý plot se dá s přihlédnutím k potřebám použitých rostlin nápaditě a pestře nakombinovat z několika druhů a dokonce můžeme vyzkoušet keřovitý břečťan, který drží tvar, poněvadž má vlastní konstrukci z dřevitých větví.